Hadamczikův výběr si totiž oblékne věrnou kopii dresů, v nichž se v roce 1947 na pražské Štvanici československý tým poprvé v historii radoval z titulu mistrů světa.
Byla to tehdy zvláštní doba. Vzduch krátce po skončení 2. světové války sice ještě páchl střelným prachem, ale lidé už byli na hokej náležitě natěšeni.
Vždyť mistrovství světa se uskutečnilo po osmileté přestávce.
Praze spadlo pořadatelství šampionátu do klína na poslední chvíli, protože Anglie se ho vzdala.
Trenér Matěj Buckna poslal do lítých bojů mistrovství exportní sestavu, v níž nechyběli Modrý, Trousílek, Zábrodský, Konopásek, Bubník, Troják...
Vklíčovém zápase o zlato československý tým prohrál se Švédy 1:2 a na národ padl smutek.
Caesar mluvil o hokeji...
Jenže v poslední den šampionátu se stal zázrak. Outsideři z Rakouska se proti Švédům vzepjali k úžasnému výkonu a zcela nečekaně je porazili 2:1. Čímž domácímu týmu pomohli vybojovat titul.
Tohle utkání začalo na Štvanici před poloprázdným hledištěm, jenže když naši jižní sousedé vedli 2:0, zvěst o neuvěřitelném vývoji zápasu se rázem bleskově rozkřikla Prahou.
V kinech se přestalo promítat a na pódiu Národního divadla dokonce Caesar ve své řeči k Římským prohlásil, že Rakušané vedou nad Seveřany...
Představení se pak dohrávalo takřka bez diváků, protože celá Praha pospíchala na Štvanici.
Když po závěrečné siréně odnesli Češi vítězný tým na ramenou do šaten, ke zdrceným švédským hokejistům si davem klestil cestu pošťák s telegramem od švédského krále Gustava Adolfa V. Svému týmu v něm poněkud předčasně blahopřeje k titulu mistrů světa...
O dva roky později se zlatá euforie opakovala, když tým kolem Bóži Modrého získal světový titul pro změnu ve Stockholmu.
Brzy ale zlaté hokejové roky plné hojnosti a nadšení vystřídaly tragické časy.
Rok po titulu ve Švédsku byla ve vykonstruovaném procesu řada šampionů obviněna z velezrady. Soud poslal obviněné na dlouhé roky do vězení, odkud se většina z nich vrátila do normálního života s těžce podlomeným zdravím.
Brankář Modrý dokonce po pěti letech strávených v uranových dolech na následky ozáření zemřel již ve svých 37 letech.
Jediný Vladimír Zábrodský z téhle slavné party do kriminálu nemusel, což vyvolalo celou řadu spekulací, jestli své spoluhráče nezradil. Zábrodský, který reprezentoval na šesti světových šampionátech, však dodnes všechny podobné náhledy rázně odmítá.
Co se tehdy v onom roce 1950 skutečně přesně stalo, se ale už zřejmě nikdy nikdo nedozví.
Dresy, v nichž v noci z úterý na středu našeho času vjedou čeští hokejisté na led, mají sice především připomínat slavný světový šampionát v roce 1947, bezpochyby ale zároveň znovu oživí vzpomínky na zrůdný režim, který i mnohým oslavovaným hrdinům ze Štvanice zničil životy.
