Bohužel, i přesto, že máme stále lepší informace o tom, co se děje kdekoliv na světě, přesto, že výzkum v oblasti atmosféry a celé planety Země neustále přináší nová a nová zjištění, přesto, že máme družice, radary a internetové sítě, přesto nedokážeme přírodě nejen poručit, ale ani ji dokonale popsat a předpovědět děje, k nimž v ní dochází. Ano, mám na mysli přívalové povodně, které postihly v noci ze středy na čtvrtek především Novojičínsko.
Meteorologické modely jsou velmi složité a sofistikované programy, dokonce jsou pro jejich provoz potřeba ty nejvýkonnější počítače na světě, přesto je atmosféra mnohem a mnohem složitější. Bouřky jsou přitom velmi dynamické procesy a snaha svázat je fyzikálními rovnicemi může někdy vypadat jako pokus o sestavení rovnic, které by popisovaly tvorbu jednotlivých bublin v hrnci vroucí vody. Dokážeme říci, že je situace pro vznik bouřek příznivá, dokážeme dokonce říci, v kterém regionu, podobně jako u hrnce s vroucí vodou víme, že se vařit začne. Ale který z potoků a která vesnička bude postižena, je nad naše možnosti -a vždy asi bude, alespoň pokud teorie chaosu není chybná.
Jak už to bývá při podobných katastrofách, sešlo se i tentokrát několik nepříznivých faktorů. Hlavní příčinou byly samozřejmě srážky. Samotná jedna bouřka se většinou pohybuje, a tak nad jedním místem obvykle naprší 10 až 30 milimetrů. Jenže tentokrát se bouřky seřadily a postupovaly v závěsu jedna za druhou. Proto nepršelo jen deset či dvacet minut, ale tři hodiny a srážky se nakumulovaly do ničivé výšky. Druhým faktorem je předchozí nasycení půdy, které nebylo malé. Nepříznivý je i charakter krajiny s relativně velkým podílem orné půdy a pastvin a přitom sklonitým reliéfem. A ještě jedno je důležité, osídlení, které zde bohužel je situováno podél menších toků.
Zatímco u povodní jarních i letních vznikajících z déletrvajících srážek jsme schopni poskytnout řádově jeden až dva dny předstih výstrahy, u bouřek se hraje o minuty. Také, alespoň v Evropě, jsou při povodních velkoplošných sice velké hmotné škody, ale ztráty na životech se daří snižovat. U přívalových povodní jsou hmotné škody z hlediska celého státu vlastně relativně malé, ale ohrožení životů, bohužel, příliš neklesá.
Povodní ubývat nebude Američtí kolegové mají s přívalovými povodněmi - u nich zvanými flash floods - velké zkušenosti, jsou tam četnější i většího rozsahu než u nás, a vždy upozorňují na to, že jde o fenomén, kdy zaváhání byť pár vteřin může rozhodovat o lidském životě. Mimochodem v USA nejvíce lidí při podobných povodních zahyne v automobilech, kterými vjedou do rozvodněného i malého toku. Často pak ve snaze zachránit svůj automobil, televizi, pračku či album fotografií vydají sami sebe na pospas vodnímu živlu. A ten má až neuvěřitelnou sílu - již při hloubce okolo 30 cm proudící voda člověku podrazí nohy a odnese i automobil.
S přívalovými povodněmi je ještě jedna potíž, mohou se vyskytnout kdekoliv, ale nevíme o tom, že by někde byly častější. Proto jen málo lidí má s nimi zkušenosti a dokáže rychle a správně jednat, když se vyskytnou. Vybudování lokálních varovných systémů, kdy srážkoměr sám varuje obyvatele před možností povodně, většinou přichází až po výskytu takové povodně. Následně pak, pokud několik let další povodeň nepřijde, lidé zapomenou, funkčnost systému není udržována a jeho přínos se ztratí.
Sám jsem jednu přívalovou povodeň zažil, coby asi patnáctiletý na skautském táboře nedaleko Sušice. Budu upřímný, dnes bych si nejradši nafackoval za to brodění vodou s rukama plnýma zachraňovaných věcí, ale vím, že v danou chvíli si člověk vždycky ne dobře uvědomí nebezpečí, kterému je vystaven.
Člověk chtě nechtě musí být připraven na to, že mu příroda ukáže svou sílu i tehdy, když to nečeká. A přívalové povodně jsou toho právě častou ukázkou. I když osobně jsem velmi skeptický k častým výkřikům o častějších povodních v důsledku klimatické změny, které nejsou nijak vědecky podloženy -a při vší úctě k mým kolegům, jde většinou jen o domněnky, vývody a předpoklady, ne jasná fakta -, je pravda, že neexistuje jediný předpoklad domnívat se, že by povodní mělo v budoucnu nějak ubývat. Každopádně přeji všem čtenářům, aby se právě jim přívaly vody vyhýbaly.
O autorovi| Jan Daňhelka, hydrolog
