15. srpna 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Příroda si s hraboši poradí sama, říká biofarmářka. Ztráty v zemědělství jsou normální, co se lidé diví?

Danuše Vymětalová provozuje biofarmu s manželem Josefem již třicet let.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Danuše Vymětalová provozuje biofarmu s manželem Josefem již třicet let. | foto: Archiv Biofarmy Vymětalovi.

Kroměřížsko a Zlínský kraj patří podle Agrární komory k regionům, kde se hraboši přemnožili nejvíce. Manželé Josef a Danuše Vymětovali třicet let provozují menší biofarmu v Břestu na Kroměřížsku a invazi hrabošů čelili v minulosti mnohokrát. „Příroda si poradí sama,“ tvrdí dvaasedmdesátiletá biofarmářka Danuše Vymětalová.

Debata okolo (ne)povolení plošné aplikace granulí s jedem pod názvem Stutox II dosud nemá jasné vyústění: zemědělci teď nemohou chemikálie proti hrabošům používat plošně, mohou však požádat místní orgány ochrany přírody a krajiny o individuální výjimku. Spor mezi ministerstvy a odborníky se vede především o to, do jaké míry je přípravek nebezpečný pro jiné živočichy, zejména ptáky.

LN: U vás na Kroměřížsku je dle Agrární komory situace s hraboši jedna z nejkritičtějších, jak se hlodavčí invaze projevuje na vaší produkci?
Požrali vše. Už od jara likvidují, na co přijdou. Okurky, mrkev, saláty, kedlubny, fazolové lusky, brambory, každá červená řepa je nakousnutá, teď už se pustili do celeru. Za třicet let, co zemědělství provozujeme, jsme zažili už tři nebo čtyři invaze hrabošů. Nic s tím nenaděláte. Tak to je. Proto se dělá široký sortiment zeleniny – pokud nějaká zelenina vyhoří, jak se říká, je k dispozici jiná. Ztráty v zemědělství jsou, to je normální. Co se lidé diví? Hraboši jsou přítomni vždy, teď jsou ale na vzestupu, to znamená, že se přemnoží a degenerují. Už se začínají požírat navzájem.

„Hraboši požrali vše. Už od jara likvidují, na co přijdou. Okurky, mrkev,...
Danuše Vymětalová provozuje s manželem Josefem biofarmu v Břestu na Kroměřížsku...

LN: Jak se tedy proti hraboším škůdcům bráníte?
Nijak. Spoustu odpadu naházíme do kompostu a to je vše. Jsou to přirozené hraboší cykly – vychází to skoro po sedmi letech. Lidé by měli proti trávení půdy protestovat. Chtějí čisté životní prostředí, starají se o klima – ale klima je přece i půda. Jsou v ní mikroorganismy. Nejde jen o otravu jiné zvěře, ale i o život v půdě a o humus, který se v ní tvoří. Není to jen hlína, ale život, který je pestřejší než na povrchu. Kdyby nebyla půda – ta kvalitní – všichni umřeme.

LN: Pro vás to ale přece musí znamenatvelké finanční ztráty.
Škody jsou obrovské. Oproti běžnému stavu máme ani ne třetinové zisky. V průměru jsme zatím přišli o 50 procent úrody. Třeba z 600 kedlubnů zůstalo 200 prodejných. Už jsme ale hraboše zažili a vystačíme si s málem. Teď jsem například vyházela 120 hlávek pekingského zelí spálených od mšic, protože jim vyhovovalo teplo. Ztráta je přes deset tisíc korun. Jsme malí, hospodaříme na třech hektarech, takže o náhradě nemůže být řeč. Člověk se s tím musí vyrovnat. I proto říkám: ať s hraboši nic nedělají, příroda si poradí sama. Usměrní se to.

Pokud člověk konzumuje kvalitní plodiny, nesní jich tolik. Lidé často nad původem zeleniny ani nepřemýšlejí, nevadí jim umělé jídlo, hydroponie (pěstování rostlin bez půdy v živném roztoku – pozn. red.), bez kyslíku, bez sluneční energie.

LN: Invaze hrabošů v předchozích letech byly podobně likvidační, nebo je letošní rok extrém?
Myslím, že před sedmi lety byl stav o něco horší. U nás teď přes léto abnormálně prší a voda hrabošům vadí. Ale dříve jsme přicházeli třeba i o dvě třetiny brambor. Lidé si stěžují, že jejich cena v obchodech stoupá. Chtějí jíst zdarma a jezdit na drahé dovolené. Když bylo po válce, lidé si za pět let koupili tak leda zástěru. Dnes se řeší změna klimatu, kterou samozřejmě za třicet let v zemědělství pozoruji. Lidem se říká, že se musejí omezit. Ale nikdo jim nepoví, jaký to má konkrétní vliv. Kolik úsilí to zemědělce stojí – zejména bio a polní, kteří jako my obstarávají vše ručně a bez chemických postřiků. Lidé však nad cenami příliš nepřemýšlejí, jen odmítají zdražování a žijí v domnění, že bude všeho pořád dostatek. Situace však bude čím dál horší, stát přitom společnost na nic nepřipravuje.

LN: Co k přemnožení hraboše přispělo?
Záleží na tom, jaká je zima. Ta letošní byla hodně teplá. Půda tolik nepromrzla, dříve zmrzla až do hloubky 50 centimetrů. Hraboše tak už mráz v dírách nezasáhne. A hlavně se musí orat. Přitom kolem našeho pozemku jsou družstevní pole a ta zoraná nejsou, šetří se nafta. Protože půdy jsou těžké, utužené a ve chvíli, kdy má traktor tahat velký pluh, stoupá spotřeba nafty. Sklidila se řepka a do toho se na svatého Václava zasejí ozimy pšenice. Ale nedělá se hluboká orba, jen povrchové podmítky a půda zůstává utužená. Díry hrabošů jdou do hloubky 30 až 40 centimetrů. Nic je tak nenaruší. 

Invazi zapříčinila i špatná agrotechnika a způsob obdělávání půdy. Navíc se už běžně tolik neplečkuje (kypření půdy – pozn. red.). Děláme to po každém dešti, aby se půda provzdušnila, jinak zůstává tvrdý škraloup. Dnes zemědělci často jen zajistí postřik a dále se o půdu nestarají. S půdou se musí hýbat. Staří zemědělci by to měli vědět. Společnost se ale bohužel snaží ušetřit a co nejvíce vydělat.

Najdete na Lidovky.cz