Svíčky na dortu k dnešním 48. narozeninám sfoukne Diego Maradona už jako nový trenér argentinské reprezentace. Fotbalová legenda se po letech trápení se závislostí na drogách vrací na scénu s cílem ukázat, že charizma jednoho ze dvou nejlepších hráčů historie bude fungovat také na lavičce.
PRAHA Příslušníci církve Diega Maradony, která v Buenos Aires funguje posledních deset let, se musí cítit šťastní: jejich modlitby byly konečně vyslyšeny.
Jmenování idolu všech argentinských fanoušků do funkce reprezentačního kouče ještě vedení tamního fotbalového svazu oficiálně nepotvrdilo. To však Maradonovi nebránilo, aby o svém nástupu k národnímu týmu svět informoval jako první. „Jsem víc než spokojený a velmi nadšený,“ citovala ho agentura EFE.
O touze ujmout se funkce argentinského trenéra ale hovoří Maradona už dlouhé roky. Třeba po mistrovství světa 2002 na sebe vzal část viny za brzké vyřazení ve skupině. „Mužstvo mě potřebovalo a já se díval na Kubě na televizi. Měl jsem být s nimi,“ demonstroval pocit zodpovědnosti za tým, s nímž vybojoval o šestnáct let dřív pro jihoamerickou velmoc světový titul.
Až letos nabraly úvahy o Maradonově angažování reálné obrysy. V desetičlenné kvalifikační skupině figurují Argentinci na třetím místě, což by jim sice zajistilo postup na další šampionát, ale jejich matné výkony vyústily v odchod kouče Alfia Basileho.
Maradona, který se s Pelém přetahuje o primát nejlepšího hráče historie, původně nepatřil mezi žhavé kandidáty o prestižní post.
Koučem byl už na hřišti Jeho šance sráželo dlouhé období skandálů: několikrát se neúspěšně snažil skoncovat s kokainem, alkoholem a obezitou, před čtyřmi lety upadl do bezvědomí a lékaři bojovali o jeho život. Okolí dráždil i radikálními politickými názory a obdivem ke kubánskému vůdci Fidelu Castrovi, jehož podobiznu si nechal vytetovat na levé lýtko.
Také předchozí trenérské zkušenosti Maradony budily rozpaky. Na lavičku se dostal v devadesátých letech u týmů Deportivo Mandiyú a Racing Club de Avellaneda, ale pokaždé skončil po pár týdnech. Jeho bilance nebyla výstavní: 3 vítězství, 12 remíz a 8 porážek.
Jsou to dostatečné předpoklady pro vedení momentálně 7. týmu v žebříčku FIFA? Za největší Maradonovu přednost lze považovat renomé argentinské ikony, k níž všichni – fotbalisté i hráči – bez ohledu na všechny prohřešky nekriticky vzhlížejí. „Obdivuji ho za všechno, co pro fotbal udělal,“ prohlásil třeba Lionel Messi, největší argentinská hvězda současnosti. „Maradonovo kouzlo přiměje hráče podřídit se mu na sto procent. Bude pro ně něco jako bůh,“ předvídal kouč italských mistrů světa Marcello Lippi.
Schopnosti trenéra ostatně projevoval Maradona údajně už v Neapoli, kterou dovedl v osmdesátých letech ke dvěma italským titulům. „Trenérem byl oficiálně Ottavio Bianchi, ale od druhé sezony mluvili hráči jen k Diegovi. Byl pravým trenérem na hřišti,“ zavzpomínal tehdejší klubový prezident Corrado Ferlaino.
Jestli bude Maradonova alchymie skutečně fungovat, se poprvé ukáže hned příští měsíc. To se Argentina chystá na přátelské utkání do Skotska.
***
Tohle se dá přirovnat jen ke chvílím, kdy se mi narodily dcery. Diego Maradona poté, co oznámil, že se ujme argentinské reprezentace
Fotbalové názory Diega Maradony
„Je to nuda a dívat se na národní tým mě unavuje. Pořád přihrávají dozadu. Kdyby tak hráli ve finále s Německem nebo Brazílií a vyhráli 2:0, tak je to v pořádku, ale rozhodně to není v pořádku proti soupeřům v kvalifikaci.“ Loni se pustil do kritiky divácky neatraktivní hry argentinské reprezentace „Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi. Je nádherné se na něj dívat – je to vůdce a předvádí nádherný fotbal.“ Mezi současnými hráči vybral jako svého nástupce hvězdu Barcelony „Bylo to neuvěřitelné. Víc jsem si nemohl přát. Čekal jsem na tenhle zápas tak dlouho a teď je konec.“ Po exhibičním zápasu s Týmem fotbalových hvězd, kterým se rozloučil v roce 2001 s aktivní kariérou
Jak si vedli další slavní fotbalisté v trenérské roli
PELÉ (na snímku) Jako hráč byl nepřekonatelný, jako trenér se trojnásobný mistr světa uplatnil výhradně při výchově mládeže. Víc se angažoval v politice, stal se brazilským ministrem sportu.
FRANZ BECKENBAUER Už na hřišti vystupoval jako šéf, po konci hráčské kariéry přešel okamžitě do funkce trenéra západoněmecké reprezentace, i když neměl potřebnou licenci. Na MS 1986 dovedl tým ke stříbru, o čtyři roky později dokonce k titulu. Na klubové úrovni se „Kaiserovi“ mu nejvíc dařilo v Bayernu Mnichov.
JOSEF MASOPUST Držitel Zlatého míče dosáhl největšího trenérského úspěchu před 30 lety v Brně, s nímž získal ligový titul. Méně už se mu dařilo u národního týmu, který vedl v letech 1984 až 1988 a nekvalifikoval se s ním na žádný velký turnaj.
