Úterý 7. května 2024, svátek má Stanislav
130 let

Lidovky.cz

Pro koho je kultura černou dírou a komu na ní záleží

Česko

Pro čtyři strany (ODS, ČSSD, KDU-ČSL, Zelení) je resort kultury strategický, o ministerstvo nestojí TOP 09 a i Věci veřejné k němu mají macešský vztah. Vyplynulo to z diskuse Institutu umění – Divadelního ústavu a Mezinárodního divadelního ústavu ITI.

Smyslem kulatého stolu bylo zmapovat postoje šesti nejdůležitějších politických stran k resortu léta v Česku absurdně zanedbávanému a podfinancovanému. Účastnili se ho experti, které samy strany nominovaly – za ODS František Mikeš, za ČSSD Tomáš Hájek, za KDU-ČSL Jaromír Talíř, za Zelené Marta Smolíková, za TOP 09 Jiří Hejlek a za Věci veřejné Marie Hakenová.

Straníky doplnili prezidentka českého centra ITI Táňa Fischerová, ředitelka IU-DÚ Pavla Petrová, zástupci nezávislé kultury, (například Yvona Kreuzmannová), odborného a denního tisku (Karel Král, Jan Vávra), pracovnice ministerstva kultury a další.

Ukázalo, že zdaleka ne všichni experti mají představu o tom, jakými cestami se financování resortu ubírá, o systémových řešeních ani nemluvě. To, jak informované a zainteresované osoby strany vyslaly, bylo samo o sobě odpovědí na otázku po jejich vztahu ke kultuře. Marie Hakenová přiznala, že Věci veřejné nemají specialistu na tuto problematiku a příliš se o ni nezajímají. Prezentovala se sice jako osoba kultivovaná, která navíc na sebe vzala břímě diskutovat, ale bylo zjevné, že se neorientuje ani v základních věcech. Stejná potíž byla se zástupcem TOP 09 Hejlkem, působícím v oblasti průmyslu a snažícím se na kulturu aplikovat řídicí mechanismy z tohoto odvětví. Ostatně TOP 09 by nejraději ministerstvo kultury zrušila. Tomáš Hájek (ČSSD) často od vytčené tematiky unikal do jiných, téměř esoterických sfér, jako je například import finského divadla na nedávném slovenském festivalu Nové dramatiky. Mytické jedno procento Skutečnými partnery do diskuse byli hlavně Marta Smolíková a Jaromír Talíř, kteří mají jasné představy nejenom o současném stavu, ale také o urgentních nedostatcích. Větší část diskuse se točila kolem „mytického a stále nedosažitelného jednoho procenta na kulturu“, následovaly každoročně krácené granty, institucionální i politické zásahy do systému a prioritní akce, které pobírají finance často bez zpětné kontroly.

Všechny strany kupodivu budou usilovat o přiblížení se jednomu procentu. Zelení mají kulturu jako prioritu a Smolíková dodala, že kampaň za jedno procento iniciovala už v roce 2005 a že kultura je zdravé odvětví, které i v současné krizi v evropském měřítku zaznamenává růst. I František Mikeš (ODS) soudí, že kultura je zdrojem příjmů, nicméně vystartoval s klasickou pravicovou rétorikou. Jedno procento prý není ikona, ale hranice, ke které by se mělo docházet. „V žádném případě nepřipustíme, aby kultura byla považována za černou díru, kam bez užitku padají někde jinde vydělané peníze,“ uvedl.

Pokud ovšem o tom, co je užitečné, budou populisticky rozhodovat strany, a ne odborníci, skončíme u staré dobré Klausovy „kultury jako třešničky na dortu“ a o černých dírách by bylo lépe pomlčet.

Autor: