PRAHA Stavba vysílače na Ještědu byla v zahraničí vysoce ceněná už v době svého vzniku, dnes po čtyřiceti letech by si o tomto geniálním řešení nikdo nedovolil pochybovat Ostatně, že jde o výjimečnou kvalitu, věděli odborníci už tehdy, Mezinárodní unie architektů Hubáčkovy v roce 1969 udělila Cenu Augusta Perreta, která vyjadřuje ocenění za architektonicky dokonale ztvárněné nové technologie.
A přitom Hubáčkovi se vytýkalo, že svým pojetím porušil zadání, které znělo: hotel s restaurací a samostatně stojící vysílač. Hubáček televizní vysílač originálně umístil přímo do budovy, což mu bylo později vytýkáno. Stejně jako se dnes Kaplickému předhazuje umístění konzervačních fondů.
V roce 1963 vyhořela na Ještědu chata s ubytovnou a rozhlednou z let 1903-1907 podle projektu Ernsta Schäffera. Byla považována za jednu z nejmodernějších horských chat v monarchii, byla velmi oblíbená a po požáru se začalo uvažovat o její obnově. Projektanti z libereckého střediska krajského Stavoprojektu kontrovali a poměrně rychle vypracovali návrhy, z nichž se jich do užší soutěže dostalo šestnáct. Vedoucí pracovníci místního střediska pak vytvořili porotu, která odvážně zvolila Hubáčkův projekt.
Po skončení soutěže byla v Liberci výstava se soutěžními projekty. Byl o ni zájem, ale z reakcí jasně vyplynulo, že lidé by na Ještědu chtěli tradiční stavbu, která by se příliš neodchýlila od té bývalé. Samozřejmě nedošlo k žádné dramatické diskusi a zatahování politiky do celé kauzy, jako nyní zažíváme s Kaplického knihovnou. Přesto Karel Hubáček svůj projekt musel obhajovat v tisku. Napsal mimo jiné: „Ostatně mne by vůbec netěšilo, kdyby s mým návrhem všichni jednoznačně souhlasili. Znamenalo by to, že můj návrh není pokrokovým, ale pouhou bilancí současnosti. Amy přece chceme postavit pěknou věc, aby se za nás nemusely příští generace stydět.“
Hlavně Morava se dnes chlubí pracemi architekta Dušana Jurkoviče. Hlavní díky němu kandidují Luhačovice na zápis do památek UNESCO. Jurkovič v letech 1902–1907 postavil v Luhačovicích devět nových objektů a dalších pět adaptoval. Zápasil s nedostatkem financí, přesto se mu podařilo originálně spojit folklor a secesi. Nicméně nakonec po řadě útoků musel odejít. Přesněji byl vyštván a zásadní návrhy pro Luhačovice, především regulační plány lázeňského centra, se nerealizovaly.
Na webových stránkách města si lze přečíst, jak velkou škodou nejenom pro Luhačovice je, že řada projektů tohoto světového architekta zůstala na papíře. „Především jeho soutěžní návrh na úpravu Lázeňského náměstí, vycházející ze záměru uvolnit náměstí zbouráním některých starých budov a situováním nových budov blíže ke svahu. Nejvýznamnější měl být lázeňský dům jako společenské středisko lázní. Součástí celého programu byly i pavilónky nad prameny spojené kolonádou.“
Zadání znělo: hotel s restaurací a samostatně stojící vysílač. Hubáček vysílač originálně umístil přímo do budovy, což mu bylo později vytýkáno. Stejně jako se dnes Kaplickému předhazuje umístění konzervačních fondů
