Lítost nad zmařeným životem a strach z bolesti. Tak tohle podle výpovědí svědků probíhalo hlavami některých cestujících, kteří letěli v úterý z Turecka do Moskvy. Jiní byli hysteričtí, pár mužů se snažilo budit dojem sebevědomých suverénů, co neztrácejí chladný výraz ani tváří v tvář blížící se smrti. Boeing-757 do cíle nedoletěl. Všech 193 pasažérů je přesto naživu.
Ani ne čtyřiadvacet hodin poté odstartoval z letiště Poljarnyj v Jakutsku letoun Tu-154M a zamířil, stejně jako Boeing, do ruské metropole. Když se dostal do výšky 10 600 metrů a ze všech začalo opadávat napětí vyvolané každým startem, pilot si promnul oči a pak se to stalo: nejdříve přestalo fungovat rádiové spojení. Vzápětí navigační systémy a nakonec elektrické napájení. Kapitán přikázal klesat, aby se mohli orientovat podle terénu. Jenže když byli ve třech tisících šesti stech metrech, ozval se v kabině zlověstný zvuk – havarijní signalizace upozornila na to, že letadlo je bez paliva. Přestaly totiž fungovat palivové pumpy a motory zůstaly na suchu.
Dva zázraky za 24 hodin Piloti „tůčka“ věděli, co se v úterý stalo jejich kolegům z Boeingu. Těm se po poruše hydrauliky povedlo zázračně přistát v Krasnodaru a cestující i sebe zachránit. V jednom týdnu se podobné zázraky nestávají, pomyslely si letušky. Byly unavené. Měly za sebou mnoho hodin služby jen s krátkými přestávkami na chvíli spánku, stejně jako piloti.
Kapitán Tu-154M Jevgenij Novoseljov vydal příkaz ihned přistát na nejbližším letišti Ižma. Jenže se nepovedlo dostatečně snížit rychlost. Letoun učinil první pokus, ale minul zarostlou, dávno nepoužívanou dráhu. Cestující se křižovali. Napodruhé se opět netrefil – letěli příliš rychle.
V 7 hodin 40 minut se letadlo nakonec trefilo na přistávací plochu pro vrtulníky vojenského letiště v republice Komi. Všech 72 cestujících si nejdříve hluboce oddechlo a pak začalo vřískat nadšením.
Tři děti a jedna těhotná žena se rozplakaly. Plocha, na které stroj musel přistát, není vůbec vhodná pro taková dopravní letadla.
Proto také vyjelo 200 metrů za letištěm, prorazilo průsek mezi stromy a zastavilo pár metrů před rozsáhlým močálem.
Všichni specialisté, kteří něco vědí o ruském leteckém provozu, kroutili hlavami: druhý zázrak za 24 hodin.
Dobří, ale unavení Boeing i Tu-154M patřily ruským leteckým společnostem. Obě události rozpoutaly v Rusku obrovské diskuse. Piloti, letušky, personál letišť – všichni upozorňují na nebezpečnou tendenci. Společnosti šetří, propouštějí, neopravují, neškolí, nedávají odpočinout.
I podle zahraničních expertů jsou ruští letci špičkoví, zkušení, jejich velkou výhodou je, že umějí reagovat v nestandardních situacích, dokáží zvládnout i hodně starý a ne zrovna udržovaný stroj. Nevýhodou naopak jejich sklon k občasné konzumaci alkoholu, nutnost naučit se vše „za pochodu“, neboť například na tréninkové lety nemají společnosti peníze, a v poslední době hlavně strašná únava. Poslední dvě nehody, které naštěstí skončily dobře, vyprovokovaly ruské letce k tomu, aby o svých potřebách začali nahlas hovořit. Mezi jejich nejopomíjenější potřebu ze strany zaměstnavatelů prý patří spánek. Těsně před Vánoci, kdy se v Rusku létá velmi intenzivně, piloti Aeroflotu přestanou chodit do práce. Svátky prý prospí. Už léta totiž překračují normy, které jim dovolují nalétat ročně maximálně 800 hodin a během 28 dnů maximálně 80 hodin. Už teď společnost svým posádkám „dluží“ na dovolených 24 tisíc dnů, což je přes měsíc na jednoho člověka! Mezi piloty je dvanáct mužů, kteří by si ihned měli vybrat sto dnů dovolené. „Jsme na hranici psychických i fyzických sil, což zvyšuje riziko nehod…“ píše se v dopise pilotů generálnímu řediteli Aeroflotu Vitaliji Saveljovovi. Upozorňují ho, že normy jsou poslední dva roky systematicky překračovány, chybí 104 zkušených pilotů a ti, kteří pracují ve firmě, jsou už skutečně „ospalí“.
Pan ředitel je ale „šetřílek“. Atak namísto, aby zaměstnal dostatečný počet letců, napsal na ministerstvo dopravy. Požaduje, aby rychle změnilo normy. Zkrátka, aby pilotům dovolili létat déle v jednom kuse, aby nemuseli prakticky už vůbec odpočívat. Piloti ale popisují několik případů, kdy nejmenovaní z jejich řad usnuli za letu. V loňském roce údajně Airbus po startu z moskevského letiště Šeremetěvo nabral výšku a pak se vydal špatným směrem, protože piloti usnuli hned po startu. Kapitána vzbudil až dispečer, který doslova řval do mikrofonu: „Bože, co se s vámi stalo...!“ Kaskadérské podmínky I mezi piloty jsou ale zastánci větší zátěže. Evropští kolegové prý také mohou nalétat 90 hodin měsíčně a nepadají zdaleka tak často, jako Rusové. Příčina přetížení ruských letců totiž tkví především v tom, že v Rusku nikdo žádné normy nedodržuje a létá se o desítky hodin více, než je povoleno. Letouny jsou v zoufalém stavu a stresových situací je více než jinde na světě. Podle svědectví pilotů jsou často v provozu stroje, které mají přes dvacet „drobných“ závad. Odstranit je nelze kvůli nedostatku náhradních dílů i přetížení servisních středisek. Druhým pilotem na Boeingu se dnes v Rusku může stát čerstvý absolvent leteckého učiliště, aniž by si létání s lidmi „naostro“ natrénoval. Prý není na palivo a tréninkové lety jsou považovány za zbytečné plýtvání. A tak letadla s nezkušenou posádkou a ve stavu, který by neskousnul v Evropě ani kaskadér, na ruských linkách létají běžně. Než se jim stane něco podobného jako „tůčku“ či boeingu počátkem tohoto týdne. Cestující měli velké štěstí, že v kritický moment piloti zrovna nespali.
***
Druhým pilotem na Boeingu se dnes v Rusku může stát čerstvý absolvent leteckého učiliště, aniž by si létání s lidmi „naostro“ natrénoval. Prý není na palivo a tréninkové lety jsou považovány za zbytečné plýtvání.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, spolupracovnice LN
