Auto přejelo opilou žebračku a nikdo si nevšiml, co je to za auto. Až básník napsal báseň o ňadrech ženy a podle toho poznal Mejzlík SPZ vozidla 235. Zpráva z černé kroniky? Nikoliv: obsah Čapkovy povídky Básník stažený z internetu. Může se hodit, protože Povídky z jedné a z druhé kapsy Karla Čapka patří na většině středních škol do seznamu literárních děl k maturitní zkoušce z českého jazyka a literatury.
Ačkoliv nedávné odložení standardizované maturity až na rok 2011 mohlo leckoho ukolébat, ve skutečnosti není času nazbyt. Mají-li letošní studenti třetích ročníků středních škol načíst do roka předepsaných dvacet, případně třicet literárních děl (v náročnější verzi zkoušky), je čas zajímat se o jednotlivé tituly a začít odškrtávat, co je k mání v rodinné knihovně a co třeba koupit pod stromeček.
Jednotný seznam nehledejte Někoho možná napadne, že nejjednodušší by bylo, kdyby měla knihkupectví seznam maturitní literatury k nahlédnutí přímo v prodejnách, aby se člověk nemusel moc pídit. Jenomže žádný celostátní seznam povinné nebo doporučené literatury neexistuje. Tradiční osnovy jsou s reformou výuky passé a školy dostaly možnost profilovat se mimo jiné i tím, jakou učí literaturu a jakým způsobem. Seznamy literárních děl, z nichž si mohou budoucí maturanti vybírat, aby jejich rozborem prokázali svou zralost, si mají sestavovat samy.
Jak této „volné ruky“ využívají? Abychom to zjistili, prošli jsme několik desítek internetových stránek gymnázií a středních odborných škol. Ne všude lze seznamy literatury najít. Tam, kde jsou, je ale možné vystopovat zásadní věc: Většina seznamů sází na stejná jména a stejné tituly. Když koupíte svému dospívajícímu potomkovi Homéra, Ovidia, Balzaca, Němcovou, Remarquea, Čapka, Nerudu či Máchu, nespletete se.
Otázka je, jestli knížky, jako třeba Otec Goriot, seženete. Ve velkém knihkupectví v centru Prahy přejel prodejce očima poměrně úsporný seznam jisté průmyslovky, zaklikal v počítači a odhadl: „Přibližně polovinu z toho koupíte, druhou budete shánět daleko hůř. Třeba zrovna Balzacova Otce Goriota nemáme.“
Panikařit ale netřeba. Pravidla říkají, že střední školy mají povinnost nabídnout studentům, kteří si zvolí český jazyk a literaturu v základní úrovni obtížnosti, seznam minimálně čtyřiceti titulů, z nichž si vyberou dvacet, ve vyšší úrovni obtížnosti zkoušky budou vybírat třicet titulů z minimálně 105položkového soupisu. K ústní maturitě pak přijdou s vlastním seznamem a z něj si vylosují titul, na jehož základě se zkouška odehraje.
Vraťme se ale k té podobnosti. Proč se školy tolik drží děl, která se probírala už v minulých generacích? Profesor Petr Bílek z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se domnívá, že středoškolští češtináři prostě stavějí na tom, co se učili oni. „Přitom ta idea, že co škola, to jiný literární kánon, nabízí možnost oslovit budoucí studenty: my tady učíme literaturu takhle. Představoval jsem si, že budoucí gymnazisté si budou vybírat školu, na kterou se chtějí hlásit, i podle toho, jaké literatuře se věnuje. “ Konkrétní neznalost nevadí Sám stál u původního šestisetpoložkového seznamu (kánonu), který sestavovalo Centrum pro reformu maturitní zkoušky (Cermat) proto, aby dalo školám jakousi pomocnou mapu. Tak dlouhý výčet ale vyděsil jak rodiče, tak učitele, kteří se obávali, že by měli všechny tituly sami číst a znát. Přitom tento nabídkový kánon vznikal vlastně pod tlakem učitelů. Nakonec byl zrušen a nahrazen jen příklady, jak by mohl takový minimalistický školní seznam maturitní literatury vypadat.
Není pouze jeden. Vedle tradičního příkladu nabízí Centrum pro reformu maturitní zkoušky na svých webových stránkách i příklad seznamu netradičního.
Z toho, co se nám podařilo zjistit, však vyplývá, že většina češtinářů volí konzervativně: Erben, Němcová, Neruda, Bezruč, Nezval, Neumann, Shakespeare, Moliere, Puškin...
Pokračování na straně 27
Dokončení ze strany 25
Je za tím obava, že by se jejich studenti mohli při přijímací zkoušce na vysokou školu dostat třeba neznalostí nějakého Wolkerova díla do potíží? Podle profesora Bílka to nehrozí.
„My už dneska netrváme na tom, že uchazeč musí číst právě Babičku nebo zrovna Čapkovu Bílou nemoc. Chceme jen, aby si vybral nějaké literární dílo například z poválečné české literatury a byl schopný je analyzovat, nabídnout pár zajímavých pozorování. Smutné je, že valná většina z nich si přitom vybere stejnou knihu, která se prostě probírala. Dodnes přijde řadě uchazečů jako nejzajímavější dílo posledních šedesáti let Otčenášek: Romeo, Julie a tma.“
Bílek postrádá originalitu a kreativitu. U studentů, kteří k tomu nejsou vedeni, ale i u jejich učitelů: „Proč se nedovedou u Hemingwaye odpoutat od Starce a moře? Učitel by přece měl vědět, že téměř každá z jeho povídek by nejspíš oslovila studenty víc než tato unavená mravoučná próza. Proč si někteří nedovedou představit seznam bez Čelakovského? Proč nabízejí Šolochova, ale téměř nikdy třeba Platonova, Babela nebo Zoščenka? Protože Šolochova museli kdysi sami číst, a tak ho znají?“
Potkat v životě někoho, kdo vás navede ke čtení a otevře vám tak další dimenzi bytí, je velké štěstí. Ne každý je má a kupodivu to bývá jen málokdy škola, kdo probudí zájem. Proč? Možná proto, že to od ní neočekáváme. Že ji máme za instituci, kterou je třeba uspokojit, namísto toho, aby ona uspokojila nás. A tak otevíráme místo knihy počítač. Poskytne nejen obsahy, ale i návody na rozbor. Pod heslem „Babička“ najdete na internetu dokonce rubriku „Vlastní názor“. Stojí v ní: „Babička se mi líbila, protože líčila autentický život Boženy Němcové, tudíž dávný život lidí, jejich tradic či příběhů, a protože děj se odehrává v prostředí, které dobře znám.“
Koupit dětem k Vánocům knížku je dobré. Problém je jenom to, jakou. Máme se radit se školním seznamem? „Chybu tím neuděláme,“ míní Bílek. Podle něj by ale neškodilo, kdyby se tady zavedl zvyk jakýchsi referencí. „Co číst, by měly na potkání trousit osobnosti, které mají ve společnosti kredit,“ říká a vyjadřuje politování, že něco podobného u nás není zvykem.
Vyber si 20 knih Příklady seznamů povinné literatury pro budoucí maturanty
***
Minimalistický
tradiční
Homer: Odysseia
Karel IV.: Vita Caroli
Defoe: Robinson Crusoe
Boccaccio: Dekameron
Shakespeare: Romeo a Julie
Moliere: Lakomec
Puškin: Evžen Oněgin
Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži
Dumas: Tři mušketýři
Mácha: Máj
Havlíček Borovský: Tyrolské elegie
Erben: Kytice
Němcova: Babička
Neruda: Povídky malostranské
Čech: Nový epochální výlet pana
Broučka, tentokráte do XV. století
Čapek, K.: R.U.R.
Bezruč: Slezské písně
Nezval: Edison
Neumann: Kniha lesů, vod a strání
Wolker: Těžká hodina
Čapek, K.: Krakatit
Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka
Poláček: Muži v ofsajdu
Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník
Pavel: Smrt krásných srnců
Viewegh: Báječná léta pod psa
Hrabal: Ostře sledované vlaky
Škvorecký: Zbabělci
Kundera, M.: Žert
Doyle: Pes baskervillský
Tolkien: Společenstvo prstenu
Remarque: Na západní frontě klid
Bulgakov: Mistr a Markétka
Hemingway: Stařec a moře
Heller: Hlava XXII
Kerouac: Na cestě
Márquez: Sto roků samoty
Clarke: 2001 Vesmírná odyssea
Eco: Jméno růže
Nabokov: Lolita
Minimalistický
netradiční
Starý zákon
Malory: Artušova smrt
Laclos: Nebezpečné známosti
Shakespeare: Macbeth
Moliere: Don Juan
La Fontaine: Bajky
Kořínek: Staré paměti kutnohorské
Hájek z Libočan: Kronika česká
Karel IV.: Vita Caroli
Whitman: Stébla trávy
De Coster: Pověst o Ullenspieglovi
Nietzsche: Tak pravil Zarathustra
Jarry: Král Ubu
Čechov: Povídky
Zeyer: Roman o věrném přátelství
Amise a Amila
Svátek: Paměti katovské rodiny
Mydlářů v Praze
Karásek ze Lvovic: Sodoma
Hlaváček: Mstivá kantiléna
Nezval: Skleněný havelok
Klíma, L.: Utrpení knížete
Sternenhocha
Topol, Jáchym: V úterý bude válka
Krchovský: Noci, po nichž
nepřichází ráno
Diviš: Odchod z Čech
Fuks: Spalovač mrtvol
Hrabal: Taneční hodiny pro starší
a pokročilé
Hájíček: Fotbalové deníky
Kohout: Nápady svaté Kláry
Denemarková: Peníze od Hitlera
Havel: Largo desolato
Ionesco: Plešatá zpěvačka
Meyrink: Golem
Toole: Spolčení hlupců
Zamjatin: My
Tatarka: Farská republika
Borges: Obecné dějiny hanebnosti
Vian: Pěna dní
Ferlinghetti: Startuji ze San
Franciska
Malamud: Správkař
Perez-Reverte: Hřbitov
bezejmenných lodí
McCarthy: Tahle země není pro starý
Studenti, které čeká státní maturita,
budou muset z podobných seznamů
vybrat 20 titulů a z nich si pak
vylosují maturitní otázku. Seznamy
budou školy tvořit samy.
Zdroj: CERMAT.
Mít v životě někoho, kdo vás navede ke čtení, je štěstí. Ne každý je má a kupodivu to bývá jen málokdy škola, kdo probudí zájem. Proč? Možná prostě proto, že to od ní neočekáváme.
