Maďaři jsou pro Slováky takoví jejich Němci. Jestliže jsme my Češi byli tisíc let tak či onak součástí německého prostoru (a po čtyřiceti letech v sovětském područí jsme v něm zase), byli Slováci součástí prostoru maďarského.
Což na Slovensku slyší ještě méně rádi než my Češi to o Němcích. A tak jako my kamuflujeme naši podřízenost císaři Svaté říše římské národa německého Českým království (ve skutečnosti česko-německým) a Karlem IV. (Čechem přinejlepším způlky), tak se Slováci opíjejí rohlíkem v podobě Uher. A tím, že se v Uhrách, protože maďarsky se nikdo z mnoha králů cizinců, kteří v Uhrách vládli, učit nechtěl, mluvilo latinsky.
Za vrchol útlaku, kterého se Slovákům od Budapešti dostalo, pak považují neslýchanost v podobě snahy Maďarů naučit všechny Slováky na konci devatenáctého století a začátku dvacátého maďarsky. A ze Slováků potichu udělat Maďary.
Z mnoha pohledů můžeme být my Češi alespoň dnes rádi (na minulost mezi roky 1933 a 1945 bych to ale rozhodně nevztahoval), že našimi velkými sousedy jsou Němci, a ne Maďaři. Nejen proto, že Německo je oproti Maďarsku přece jen úspěšnější, bohatší země, do níž lze ledacos vyvážet a co z ní dovážet, ale i z jiných, psychologických důvodů.
V Německu dnes díky půl století usilovné denacifikace – kromě pár nácků – nikdo nevyvěšuje mapy třetí říše z léta 1939, na nichž Česko není. Mapy Velkého Maďarska, na nichž Slovensko není, najdete v Budapešti na každém rohu, dokonce i v budapešťské tržnici, kam musí každý turista, který hlavní město Maďarska navštíví.
A strana Jobbik, která loni na jaře dostala patnáct procent a letos na jaře už získá těch procent možná dvacet a bude hlavní opoziční silou v parlamentu, má vygumování Slovenska jako svůj hlavní volební trhák. Kdyby se něco takového dělo v Německu, měli by čeští komunisté třicet procent a republikán Miroslav Sládek by byl místopředsedou parlamentu. Slováky neutěší ani to, že tohle všechno je projevem slabosti a krize Maďarska a že jsou dnes Maďaři poprvé v historii chudší než slovenští občané. A to i ti, kteří mluví maďarsky.
O autorovi| Luboš Palata, redaktor LN
