Docházelo ke stlačování a zahřívání plynu a nakonec vznikla plynná koule, v jejímž nitru se za obrovského tlaku a teploty termonukleární fúzí uvolňuje energie. Ve zbytku původního oblaku, který obklopoval právě zrozenou hvězdu, se v následujících desítkách milionů let zrodila ostatní tělesa.
Ve sluneční soustavě tak máme jednu hvězdu, osm planet, kolem nichž obíhá 166 dnes známých měsíců, pozorujeme několik set tisíc planetek a komet, jejichž celkový počet jistě půjde do milionů. Slunce je zdaleka nejhmotnější. Proto se nachází uprostřed a ostatní tělesa krouží okolo něj.
Nesmíme však zapomenout, že gravitační působení těles je vždy vzájemné. Především Jupiter, přestože jeho hmotnost je tisíckrát menší než hmotnost Slunce, za něj „popotahuje“ tak mocně, že hmotný střed sluneční soustavy se občas nachází vně objemu Slunce.
Chceme-li tedy být opravdu přesní, Slunce není uprostřed sluneční soustavy, ale pohybuje se spolu s ostatními tělesy okolo společného hmotného středu. ved Vážení čtenáři, dotazy do této rubriky posílejte na adresu AMC Lidové noviny, ulice Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5 nebo e-mailem na zahady@lidovky.cz.
Obálku označte Věda - záhady.
