Proč jsi studoval, když teď prodáváš bagety? Ptají se doma do omrzení Marka Velebného.
Nelze se jim divit.
Marek před časem překročil třicítku.
Jeho curriculum vitae vypadá slibně: absolvoval magisterské studium na někdejší Fakultě humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni, ale má za sebou i tříleté studium v Německu. Mluví velmi dobře německy, slušně anglicky, umí pracovat s počítačem. Už během studií pracoval v oddělení styků s veřejností v plzeňské zoologické zahradě. Následovala práce asistenta Technické inspekce instalace softwaru a práce s učni na odborném učilišti pekáren. U pečiva nakonec zůstal. Za pultem.
Pět let po ukončení vysoké školy spokojený rozhodně není. A cítí se podveden: „Kdyby uchazeči o studium měli pravdivé informace o možnostech uplatnění, na studium některých oborů by prostě nešli.“
Vinu přitom dává vedení vysokých škol: domnívá se, že láká studenty nereálnými sliby hlavně proto, že s nimi na školu přicházejí státní dotace. Na obrovskou poptávku po humanitních oborech odpověděly české vysoké školy před časem přirozeně: zvýšenou nabídkou. Vznikly nové studijní obory a programy, z nichž mnohé mají slovo „humanitní“ dokonce přímo v názvu.
Zejména v bakalářském stupni většinou spíše prohlubují a rozšiřují všeobecné vzdělání, což je všeobecný trend, který k nám přichází ze Západu. Američtí a západoevropští absolventi těchto oborů však - na rozdíl od českých -nečekají, že po skončení školy získají automaticky místo určené pro vysokoškoláka. Mnozí působí léta jako číšníci, servírky nebo taxikáři a při tom chodí na nejrůznější konkursy.
V Česku, ale třeba taky v Rakousku, je tradice trochu jiná: kdo vystudoval vysokou školu, očekává cosi jako umístěnku. V podobné situaci jako Marek je i pětadvacetiletá Kateřina. I ona čekala, že po získání bakalářského titulu na humanitních studiích sežene slušně placené místo s perspektivou. Hledala rok a - nenašla. Alespoň ne takové, jaké by jí vyhovovalo. Naštěstí měla za sebou brigády v jedné neziskové instituci. Platila dost málo, ale Kateřinu tam už znali. Věděli, že je snaživá a spolehlivá, a tak ji přijali do pracovního poměru na její původně brigádnické místo s tím, že časem se možná najde něco lepšího.
Protikladné tendence
Znamená to, že míst pro vysokoškoláky není dost? Ředitel Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK Jan Koucký k tomu říká: „V České republice v současnosti probíhají dvě podstatné tendence, které působí poněkud protikladně, a jejich vliv na uplatnění absolventů vysokých škol se proto částečně ruší.“ Za prvé se zásadním způsobem proměňuje vzdělanostní struktura absolventů. Ještě před deseti lety tvořili absolventi vysokých a vyšších odborných škol pouze dvacet procent absolventů, kteří přicházeli ze škol na pracovní trh. V roce 2006 již ovšem představovali více než třicet procent absolventů a tento podíl se bude v příštích letech dále rychle zvyšovat. Jejich uplatnění proto přirozeně prochází podstatnými změnami. I u nás si absolventi vysokých škol musejí zvykat na to, že často získají méně prestižní a méně kvalifikovanou práci než jejich předchůdci. Na druhé straně se české ekonomice mimořádně daří, což se projevuje i ve výrazném růstu počtu pracovních příležitostí. Absolventi středních i vysokých škol vstupují na mnohem příznivější pracovní trh a mohou si vybírat z široké nabídky mnoha zaměstnavatelů. Příležitostí je ve skutečnosti dostatek a ještě lepšímu uplatnění absolventů brání především jejich nízká mobilita způsobená jak objektivními problémy se sháněním bydlení, tak subjektivní neochotou absolventů se stěhovat.
Co nás čeká za pár let
Podle Kouckého je ovšem třeba počítat s tím, že rychlý ekonomický růst a s ním spojený rozmach pracovního trhu se během několika let opět oslabí a absolventi se dostanou do podstatně méně příznivé situace. Určitých kvalifikací bude najednou nadbytek a prohloubí se rozdíly v uplatnění absolventů. Proto je důležité sledovat vývoj poptávky na pracovním trhu a slaďovat s ním nabídku vzdělávání a kvalifikací. Berou to mladí lidé v úvahu?
Faktem je, že počet uchazečů o humanitní studia je stále vyšší než o technické obory. A to přesto, že některé školy, které humanitní studia nabízejí, hlásí pokles zájmu. Například na obor Základy humanitní vzdělanosti Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem se ještě před několika lety hlásilo o třetinu víc uchazečů než letos. Téměř polovina přijatých ke studiu navíc nakonec nenastoupí. To je ale podle proděkana Jiřího Koumara způsobeno prostě tím, že se v daném oboru zvětšila nabídka vysokých škol a mladí lidé si mohou víc vybírat, kam půjdou.
Také na pražské Fakultě humanitních studií registrují mírný pokles počtu uchazečů. Přesto se letos jen na bakalářský program hlásilo 1700 lidí. Přijato bylo něco kolem osmi set, asi padesát až šedesát jich ale nakonec nenastoupilo.
***
Absolventi vysokých škol si musejí zvykat na to, že mnozí z nich získají méně prestižní a méně kvalifikovanou práci než dřívější absolventi
TABULKA
Jak se mění zájem o studium a šance na přijetí
Přihlášení a procento úspěšnosti v přijímacím řízení
2000/2001 2006/2007
Přírodní vědy 10 285 (31,9 %) 14 810 (71,2 %)
Technické obory 20 646 (62,8 %) 33 528 (90 %)
Zemědělství, veterin. lékařství 3941 (43,7 %) 6620 (77,8 %)
Lékařství, farmacie 7226 (36 %) 12 994 (45,4 %)
Ekonomické vědy 24 343 (32 %) 37 063 (45,4 %)
Humanitní a spol. vědy 28 757 (20,6 %) 36 321 (61 %)
Právo 11 910 (18,3 %) 12 251 (27,8 %)
Učitelství 29 511 (29,4 %) 30 134 (49,4 %)
Umělecké obory 5862 (28,7 %) 6473 (37,1 %)
Pozn.: Seznam nezahrnuje všechny obory
Zdroj: ÚIV
O autorovi| Radka Kvačková, redaktorka LN
