Když jsem se v neděli odpoledne chtěl rozptýlit před zápasem naší fotbalové reprezentace na Euru 2008 s Tureckem, díval jsem se na ČT 1 na výtečný film pro pamětníky Morálka paní Dulské od Jiřího Krejčíka.
Netušil jsem, že výrok „Já to nepřežiju, tohle já nepřežiju!“ vynikající Zdenky Baldové, který pronášela, když se dozvěděla o nějaké rodinné pohromě, se bude za pár hodin týkat mých dojmů z totálního kolapsu českého týmu v závěru utkání a spravedlivého vyřazení. A že se trenér Karel Brückner až příliš připodobní Laurenci Olivierovi v titulní postavě stárnoucího Richardsonova Komika, kterého pak dávala ČT 2…
Prohrát, když vedeme ještě čtvrt hodiny před koncem 2:0, na to musí být mimořádný talent.
Jako by hráči zapomněli na citát ze slavné Čtvrtníčkovy a Lábusovy parodie na Ivánka: „Voni si myslej, vole, že se to udělá samo nebo co, vole?“
Pokračování na straně 10
Proč jsme nepřežili Euro 2008
Dokončení ze strany 1
Najednou se ukázalo, že ve chvílích, kdy turecký soupeř začal běhat jako o život, v bílém dresu se nenašla osobnost formátu Pavla Nedvěda a někdy i Tomáše Rosického, která by hru uklidnila a usměrnila. Kapitán Tomáš Ujfaluši jí tedy rozhodně není. V krizi se ukázalo, jaké jsou hranice mentálně-volních schopností Marka Jankulovského či beznadějného Tomáše Galáska. Nejhorší pocit jsem měl z toho, že Češi nestačili na dravé Turky ani fyzicky. Ve fotbale neuznávám slovo „kdyby“. Ano, štěstěna se nám vysmála, když Kollerův únik neskončil třetím gólem a Polák střílel jen do tyče. Jednoho z nejlepších brankářů zeměkoule Petra Čecha musela ausgerechnet v neděli potkat černá minuta a věnoval Turkům vyrovnávací gól. Je samozřejmě sympatické, že potom uměl přiznat chybu a s nadhledem prohlásil, že jsou na světě horší věci než jeden prohraný zápas a že je to jen hra. Jenže ta hra se měla hrát podle pravidel. A něco se začalo „v nároďáku“ kazit a rozkládat už možná loni, kdy svazoví bafuňáři až příliš benevolentně mávli rukou nad skandálem v hotelu Praha, kde si hoši pozvali na pokoje povětrné ženštiny. Následovaly nedůstojné tanečky kolem Nedvědova návratu, nepřesvědčivá jména v nominaci, varovný výkon se Švýcarskem a turecká lázeň, která nás definitivně očistila od iluzí.
Král Karel Brückner zvaný Opatrný odchází nejméně půl roku poté, kdy neměl co nabídnout. Vymstilo se mu spoléhání se na oblíbené, leč vyčpělé legionáře, a nedůvěra k čerstvé krvi. Až na výjimky selhala jeho zatvrzelá strategie typu „Všechno na Kollera!“ a nepochopitelná obhajoba vyšumělého Milana Baroše. Vedle obranných hrubek byla naší Achillovou patou střelecká efektivita, a přesto nedal větší šanci Václavu Svěrkošovi, natož Martinu Feninovi. Vnutil sportovním novinářům do slovníku výraz „prokoučovat zápas“, kdy mnohokrát špatně střídal. Nelze se zbavit podezření, nakolik byl pod tlakem různých hráčských agentů. Přitom je nutné omezit jejich moc, pakliže je jim šumafuk budoucnost české reprezentace, jen když si namastí kapsy na úkor rozvíjení mladých talentů. Například jeden z největších v poslední době, Luboš Kalouda, tiše zmizel kdesi v CSKA Moskva.
Přijď, ó zemětřesení!
O Brücknerově nástupci by v žádném případě neměl rozhodovat Vlastimil Košťál, kterému se podařilo odradit Ivana Haška i Karla Jarolíma. Nový muž „u vesla“ musí rychle stavět novou konstrukci mužstva. K málo osobnostem ze současné sestavy, jako jsou Čech, Grygera, Sionko či Vlček, by neměl váhat přiřadit právě mladíky z bývalé „jednadvacítky“.
Nedělní kolaps volá po tom, aby došlo v realizační partičce k zemětřesení. Mužem číslo jedna na odstřel byl především nepostradatelný Košťál, výlupek všeho polistopadového gründerství, který nikdy neslyšel o korupci v Gambrinus lize a nezná pojem „černá stavba“ stadionu. S nadpřirozenou schopností Supermana dokázal řídit vlastní podnikatelské kšefty, být místopředsedou svazu, a ještě manažerovat reprezentaci. Jsem rád, že splnil slib a po téhle katastrofě od národního týmu odešel.
Za příšernou bilanci reprezentace v posledních dvou letech, čítající výbuch na minulém MS v Německu včetně potupné prohry s Ghanou a nyní poslední místo ve skupině, jsou ale odpovědní i další panáčkové. Je na čase, aby se vedení svazu zastydělo a odstoupilo v čele s neviditelným předsedou Pavlem Mokrým, Košťálem a dalším místopředsedou Jaroslavem Vackem. Jelikož výkonný výbor těžko svolá mimořádnou valnou hromadu, apeluji na české a moravské kluby, kraje a okresy, aby si ji vymohly. Jinak se zase bude předstírat malá česká perestrojka a na podzim prohrajeme v kvalifikaci na MS 2010 i se San Marinem.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| JAN REJŽEK, publicista Jan Rejžek, publicista
