Západní země se těší jedné vymoženosti, kterou jejich obyvatelé považují za tak samozřejmou, že o ní málokdy vůbec uvažují: platí zde jeden právní systém, který je drtivou většinou populace respektován a v jehož rámci se odehrávají všechny majetkové transakce. Vlastnické právo ke všemu movitému a nemovitému majetku je jasně vymezeno a prokazatelným způsobem zaregistrováno. Občané těchto zemí proto mohou svá aktiva libovolně měnit na kapitál, který produkuje další zisky. Například většina začínajících podnikatelů si bere od banky úvěr, za který ručí svým domem. Pokud ovšem – a je tomu ve většině případů v rozvojových zemích – má někdo svůj dům postavený načerno na pozemku, na který nemá žádný oficiální nárok, pak žádný hypoteční úvěr nemůže od normální banky získat.
Divoký západ třetího světa
Hernando de Soto ukazuje, že dnešní stav rozvojových zemí připomíná Západ před několika sty lety. Poučná v tomto ohledu je historie dobývání amerického Západu. Na pohyblivé hranici mezi civilizací a divočinou tu vznikaly velmi podobné situace jako na periferiích dnešních velkoměst třetího světa. Půda byla živelně zabírána osadníky, kteří na svou držbu neměli žádný oficiální doklad. Na lokální úrovni vznikaly zdola různé „tomahawkové zákony“, upravující v daných komunitách vlastnické vztahy. Tato pravidla byla často v rozporu s oficiálními zákony. Squateři, kteří se jimi řídili, museli být připraveni na konflikty s etablovanou „legální“ elitou. Podstatné pro další vývoj USA však bylo, že tyto normy byly během jednoho století v bouřlivém procesu integrovány do oficiálního právního systému. Díky tomu se podle De Sota Spojené státy staly nejsilnější kapitalistickou zemí. Otázka tedy zní: Jak v rozvojových zemích integrovat spontánně existující normy do oficiálního právního rámce. Bez úsilí a pomoci zvenčí to půjde jen obtížně. De Soto shromáždil v knize mnoho až neuvěřitelných údajů o tom, jaké úsilí v těchto zemích vyžaduje držba legálního majetku. Třeba v Egyptě je k legalizaci nákupu pozemků potřeba zvládnout 77 byrokratických procedur v 31 úřadech, což zabere až 14 let času. Na Haiti je k témuž potřeba 176 byrokratických procedur a devatenácti let! Vlastnit legální majetek je tak vyhrazeno pouze úzké vrstvě tradiční oligarchie. De Soto ukazuje, že většina obyvatel chudých rozvojových zemí vůbec není tak chudá. Činorodě podnikají mimo rámec legality, což je v mnoha ohledech nákladnější – neplatí sice daně, ale musejí si kupovat přízeň mafií a uplácet úředníky, mnohé „nelegální“ pozemky jsou paradoxně mnohem dražší než „legální“ apod. Nemohou ovšem využívat dobrodiní, které přináší volný kapitál, což zásadně omezuje jejich ekonomickou expanzi, a tedy i zisky. Hernando de Soto není pouhým teoretikem, ale jako ředitel Institut pro svobodu a demokracii v Limě se snaží své teorie uvádět do praxe.
***
Výběr knih ve spolupráci s knihkupectvími Academia a Fišer
Mystérium kapitálu
Hernando de Soto Přeložil Radovan Baroš. Vydalo nakladatelství Rybka Publishers, Praha 2007. 253 strany.
