Čtyřicet amerických miliardářů se minulý týden slavnostně zavázalo, že dá alespoň polovinu svého majetku na charitu. Organizátoři výzvy nazvané „Příslib daru“, na kterou miliardáři reagovali, slavili úžasný úspěch. Nejenže mají příslib darů v přepočtu ve výši více než dvou bilionů korun, ale navíc jim odpověděla kladně většina oslovených. To se při normálních sbírkách na dobročinné účely nestává. Znamená to, že boháči v sobě mají více nezištné lásky k lidem než většina populace? Možná. Podle některých studií jsou altruističtější, tedy více ochotní jednat ve prospěch druhých, lidé, kteří mají dobrodružného ducha, vyhledávají senzace a umějí i s rizikem prohry okamžitě využít šancí, které jim život nabídne. Na první pohled to zní jako popis povahových rysů podnikatele, který vybudoval svůj podnik „z ničeho“ a uspěl. Přesně takoví, nikoliv ti, kteří svůj majetek zdědili, tvoří většinu boháčů masivně přispívajících na dobročinné účely. Pokud mají vědecké studie pravdu, větší míra altruismu je prostě spojena s takovou povahou, která s větší pravděpodobností umožní lidem zbohatnout. Určitou dávku altruismu máme ale podle sociálních vědců a biologů v genech všichni. I nezištná pomoc v tlupě pralidí znamenala, že člověk podporuje rozšiřování svých genů. Konec konců, vzdáleně si v takové malé skupině byli příbuzní téměř všichni. Většinu lidí proto těší, když dělají radost druhým a lidé navíc od sebe takové chování očekávají. Pochopitelně pak jsou nejštědřejší lidé, kteří jsou pod přísným neformálním dozorem ostatních. Jenže, v moderním světě se málokdo přímo zajímá, jestli posíláte přímo ze svého konta peníze na charitu. Miliardáři jsou na tom ale jinak. Soustředí se na ně pozornost seriózního tisku i bulvárních médií, novináři se ptají i na charitu a nikdo nechce být označen za skrblíka. Že důvodem charitativního daru je často snaha vyhnout se pohrdání ze strany ostatních a získat společenské uznání, na to už kdysi dávno upozorňoval nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary Becker. U boháčů je to navíc jednoduché. Když máte čtyři jachty, pátá jachta už se k ničemu příliš nehodí. Proč si tedy nekoupit trochu společenské prestiže,“ poznamenává evoluční biolog Jan Zrzavý z Jihočeské univerzity. Nejlépe samozřejmě spektakulárním darem. Boháči přesně tohle skutečně dělají. Americký ekonom Gerald Auten zkoumal strukturu darů nejbohatších lidí a zjistil, že absolutní většina z nich nepřispívá dobročinným organizacím postupně, ale jednou za čas jim věnují obří částku. Zatímco pravidelných příspěvků ve výši desítek či stovek tisíc, udržujících charity v chodu, si skoro nikdo nevšimne, miliardový dar je oslaven v tisku a dárce se dočká společenského uznání. Paradoxní ovšem je, jak se to stalo minulý týden, že k tomu stačí nezávazný příslib daru, který dokonce může být splněn až po smrti dárce.
O autorovi| Marek Hudema, redaktor LN
