Co to znamená, že státní dluhopisy jsou drahé? Je to dobře, nebo špatně? Státní dluhopis je cenný papír, který má obvykle předem definované kuponové platby. Třeba na deset let dopředu. Nebo i na padesát. Když úrokové sazby klesají, klesá i tržní výnos státního dluhopisu. Protože výše kuponu se nemění, musí růst cena dluhopisu. Například český státní dluhopis splatný v roce 2016 nyní nese úrokový výnos do doby splatnosti v hodnotě 2,61 procenta. Jeho kupon má hodnotu 6,95 procenta, což znamená, že se obchoduje za tržní cenu 121 procent nominální hodnoty.
Drahé státní dluhopisy umožňují vládě zadlužovat se levně, za nízké úrokové míry. Je to globální jev. V USA se dokonce hovoří o bublině na trhu státních dluhopisů. Proč tedy stát nevyužije příležitosti a nezadluží se až po uši, když je to tak levné?
Kolísání úrokových sazeb se řídí určitými zákonitostmi. Jednou z nich je i návrat k průměru. Míry výnosu dluhopisů mají tendenci se vracet k dlouhodobému normálu. Stát se tedy mocně zadluží za příznivé sazby. Pak uplyne pár let, během nichž sazby vyskočí vzhůru. A stát najednou musí refinancovat obrovské množství dluhopisů za velmi nepříznivé sazby. Recept na katastrofu!
Keynes selhal Druhým argumentem pro úspornost je selhání keynesovské hospodářské politiky. Ještě začátkem roku 2009 se Keynesovo jméno skloňovalo ve všech pádech. Politiku s ním spojenou lze stručně charakterizovat slovy: ať vláda klidně utrácí na dluh. Peníze, které do ekonomiky nalije, povzbudí růst, zaměstnanost a následně i příjmy státního rozpočtu. Nakonec budou všichni šťastni a všichni budou prosperovat. V českých podmínkách byl hlavním zastáncem této politiky hlavní ekonomický ideolog sociální demokracie Jiří Havel. V lednu 2009 Havel zdůrazňoval, že i někteří bývalí Keynesovi odpůrci se přiklonili k jeho učení. Mezi nimi zejména Christina Romerová, jejíž dřívější práce prokazovaly neúčinnost výdajové stimulační politiky: „Christina Romerová se ovšem dnes aktivně podílí na přípravě balíku výdajové fiskální stimulace v USA. Je jednou z hlavních krizových expertek Obamovy administrativy.“
Uplynul rok a půl. Hospodářské úspěchy Obamovy administrativy jsou velmi skromné. Christina Romerová nedávno rezignovala z funkce Rady ekonomických poradců (Council of Economic Advisers) a začátkem září 2010 odejde. Bez velké slávy, protože se ukázalo, že masivní rozpočtová stimulace (na rozdíl od záchrany krachujících bank) nefungovala. Ukázalo se, že pravdu měly zřejmě starší práce Christiny Romerové, které Jiří Havel tolik kritizoval. Ukázalo se, že navzdory rekordnímu deficitu federální vlády reálně hrozí návrat recese. Spojené státy by zkrátka udělaly lépe, kdyby pouze zachránily banky (což samo o sobě bylo drahé) a nesnažily se stimulovat hospodářství. Nyní jsou po krk v dluzích a důvěra světa v americkou ekonomiku je otřesena.
V podmínkách malé otevřené ekonomiky pak jakékoli vládní stimulace ztrácejí smysl, neboť jejich vliv je zanedbatelný ve srovnání s vlivy zahraničního obchodu a kapitálových toků. Nejlepším řešením pro českou ekonomiku je proto šetrnost. Kdyby přišla další světová recese, česká ekonomika bude zasažena tak jako tak. Ale aspoň bude mít pověst zodpovědně řízené země - nikoli nějakého dalšího Řecka nebo Španělska.
Klub beznadějných dlužníků Při diskusích o státním dluhu se pro samé složitosti často zapomíná na triviální fakt: dluh něco stojí. V roce 2009 činily náklady české vlády jen na pouhé úroky 41,81 miliardy korun. Ano, je to stále málo ve srovnání s hodnotami typickými pro klub beznadějných dlužníků, známý jako Evropská unie. Pokud jde o míru zadlužení, zde bychom si z EU rozhodně neměli brát příklad.
Zkuste si představit, co jiného by se dalo pořídit za bezmála 42 miliard. Celkové náklady státu na terciární vzdělání činily v roce 2009 jen 27,66 miliardy Kč. Na základní školy a školky šlo 15,92 miliardy. Co je důležitější, vzdělaná populace, anebo krátkodobý prospěch voličů populistických stran?
Proto je jedině dobře, že současná vláda vystupuje nepopulisticky a nesnaží se kupovat si voliče sliby sociálních jistot a prosperity na dluh. Česká ekonomika má slušné šance, pokud nyní vláda bude důsledná.
Šetření nás před další světovou recesí neochrání. Ale alespoň budeme mít pověst zodpovědně řízené země.
O autorovi| PAVEL KOHOUT, ředitel pro strategii, Partners
