Divíte se, že Pavel Nedvěd tolik přilnul k Itálii, až ji považuje za svůj druhý domov? Stačí se podívat, jak se s ním včera rozloučili v Juventusu Turín.
Poprvé a naposledy mu navlékli na ruku kapitánskou pásku, diváci bouřlivými ovacemi vestoje málem pozdrželi výkop utkání s Laziem Řím. A dojemné scény, při nichž se slzy hrnuly do očí nejen českému záložníkovi, pokračovaly i po konci zápasu. Spoluhráči si navlékli dresy s Nedvědovým číslem a diváci nechtěli pustit český idol z hřiště.
Doma mohl na podobný zážitek zapomenout. Nedvědova derniéra v reprezentaci se narychlo odbyla v srpnu 2006 při bezvýznamném přáteláku se Srbskem v Uherském Hradišti. Že by si fotbalová ikona zasloužila důstojnější příležitost? Dál než k úvahám se nikdo zodpovědnější nedostal. A není náhoda, že včerejší utkání nepřenášel žádný v Česku běžně dostupný kanál, včetně těch placených. Ještě se stále divíte, že Nedvěd Itálii tolik miluje?
Více o Nedvědovi na str. 24 a 25
