Mám ho ráda asi hlavně proto, že je to jednoduše moje rodné město. K Mamlasům na něco dobrého chodila moje babička i prababička, u barokní kašny na Zelném trhu jsem si hrála jako malá, když mě otec vodil přes město a podobně. A tak se mi ta místa spojují s různými událostmi – a mám k nim tudíž vztah.
Nejradši mám Staré Brno na jaře, ty jeho staré domy a byty. A dále hospůdky a pak lesy kolem, do kterých se z městského chaosu člověk dostane jak mávnutím proutku, pokud se mu tedy zrovna chce.
Ale co se týče lidí, jsou většinou stále naštvaní. To oceňuji především, když se vrátím z ciziny. Pak mi přijde, že nad úsměvy, které jsou sice příjemné, ale často poněkud falešné, vítězí pravdivá jihomoravská surová upřímnost. Zkrátka Brno je pro mě jako taková dědina ve městě. A mně to vyhovuje.
O autorovi| Gabriela Grmolcová, redaktorka Českého rozhlasu
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
