Je krásné zamyslet se nad slovy, které se nám zdají všední a prachobyčejná. Delší dobu se obdivuji geniálnímu spojení „dej si bacha!“ ve smyslu buď ostražitý a dávej si dobrý pozor. Toto slovní spojení je prý živoucí upomínka na utlačovatele Čechů Alexandra Bacha, rakouského politika, který se vyznamenal na ministerstvu vnitra tím, že zaváděl ve jménu císařství staré pořádky, tajnou policii, odposlechy, takže se zapsal do naší historie (jistě znáte Bachův absolutismus). Když chtěli naši předci po vzoru Švejka pokřikovat po kořalce něco o císařpánovi, druzí mu dávali avízo, aby si dal pozor na pusu, slovy: „Dej si bacha!“
Jazykovědci však neskáčou mýtům a pověrám na špek bez řádného prozkoumání skutečnosti, a tak jim toto poměrně jednoznačné vysvětlení nestačí.
„Jedná se o výraz slangový či ještě spíše argotický a tam se původ slova někdy hledá dost těžko,“ upozorňuje Jiří Rejzek z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK a poukazuje na jiné, méně romantické vysvětlení: „Předpokládá se původ v německém Obacht (geben), tedy ,(dávat) pozor‘.“
Ještě nejasnější vysvětlení existuje pro spojení „dávat si majzla“. Zde si jazykovědci nejsou jisti vůbec a jejich názory se liší. „Německé meissel znamená ,dláto‘ (odtud majzlík), ale to v našem frazeologickém spojení nedává žádný smysl,“ krčí rameny Jiří Rejzek a záhada je na světě.
Nevinné spojení, který jsem používal jako malý lišák, když jsem s kamarády prováděl lumpárny, je pro lingvisty velký otazník
„Spojení ,dát si majzla‘ nám bohužel žádný dostupný zdroj nevysvětluje, našli jsme jen drobnou zmínku v časopise Naše řeč v příspěvku o slovu majzlík,“ neví si rady ani Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury. Jmenovaný článek přináší další originální vysvětlení, které vychází z jiného německého slova. „Hledal se i německý původ argotového rčení dát si majzla. To snad převádí německé sloveso mäuseln ,plížit se, tajně ukrást‘. Majzl by mohlo být i deformované slovo ,mysl‘, tedy rozmyslit si to s použitím expresivního prvku -ajz- a s převedením slovesa ve jméno jako v argotovém rčení dostat hona, tedy ,být honěný‘.“
