O první místo se ve fotbalové lize přetahují tři vyrovnané týmy, ale z jejich prohlášení to zatím vypadá, že vedoucí příčka je pro ně spíše černým Petrem, kterého se štítí.
Zatímco Sparta jako jediná otevřeně mluví o titulu (nic jiného jí ani nezbývá), pro Teplice a Baník je to slovo tabu. A to mají možná lepší formu než Letenští.
Je to logické. Trenéři a šéfové volí nejjednodušší způsob, jak hráče chránit před velkým tlakem.
Pak je tu ale ještě druhý pohled. Proč se k boji o titul jasně nepřihlásit a neudělat z něj skvělé lákadlo pro diváky? Místo toho se kluby ukrývají za fráze typu „hlavní jsou evropské poháry“ a pak se diví, že i hra je podobně rozpačitá. Vždyť sami hráči vlastně neví, za co přesně bojují. Dokud si české kluby před sebe nezačnou stavět ty nejvyšší cíle, z průměrnosti se nevyhrabou.
Mezi velkohubým chvástáním a reálným konstatováním je rozdíl. Budoucí mistr by se proto neměl bát postavit se za svůj sen.
