Jediná aktivita, která od počátku krize vznikla, byl PULS (Projekt pro ukončení likvidace sportu) iniciovaný poslancem ČSSD Jiřím Šlégrem, do kterého se zapojily spíše bývalé hvězdy nebo trenéři.
Je to vlastně logické. Současné hvězdy českého sportu jsou placeny z jiných zdrojů, a proto nemají tendenci sepisovat petice nebo hrozit odchodem do zahraničí. Peníze získávají buď v rámci sponzoringu ze soukromé sféry, nebo skrze reprezentaci státu z prostředků ministerstva školství či jiných resortních center. Na nedostatek financí ze Sazky doplatí hlavně mládežnický sport (pomineme-li regionální funkcionáře, kteří jsou za současnou situaci beztak spoluzodpovědní).
I proto se můžou dít věci, které všichni sledují v posledních týdnech. Český svaz tělesné výchovy jako většinový akcionář nejprve tvrdí, že je Sazka zdravá, aby následně narychlo upekl dohodu s Pentou a Martinem Ulčákem jako strategickými partnery, kteří Sazku zachrání. A když pak zjistí, že menšinoví akcionáři jsou proti, slavnostně vyhlásí společný nezávislý tendr.
Ani k němu ale možná vůbec nedojde. Krátce před jeho vypsáním totiž zástupci ČSTV v představenstvu Sazky opět (překvapivě) podepisují dohody s Pentou a Martinem Ulčákem. Ty sice následně zarazí městský soud, ale díky předběžnému opatření možná i zamezí v právech akcionářů na nakládání s majetkem.
Dost událostí na to, aby se sportovci v Česku začali pořádně ptát. Zatímco ale média chrlí jednou zprávu za druhou a mocenské skupiny funkcionářů zbrojí, ti, kteří peníze na svoji činnost získávají ze Sazky (tedy sportovci, nikoliv jen malá skupina bafuňářů), mlčí. Žádné petice, facebookové akce či jiné aktivity, které by žádaly sesazení managementu Sazky, vedení ČSTV, zástupců ostatních sportovních sdružení, svazů nebo tělovýchovných jednot, které Sazku vlastní. Zkrátka nic. Jako by ta miliarda, kterou sportovní prostředí dostávalo ze Sazky v minulosti, vlastně až na těch pár „ukřičených“ funkcionářů nikomu nechyběla.
Čím si to vysvětlit? Sportovci v klubech a tělovýchovných jednotách možná ještě nepochopili, že jim Sazka vlastně patří a mají moc dělat změny. Nebo už si naopak zvykli na to, že si svoje sportovní činnosti platí sami nebo musí shánět finance jinde. Ani jedna varianta ale není úplně šťastná. Ministerstvo školství konečně představilo novou koncepci financování českého sportu, která hledá chybějící miliardu v jiných zdrojích. Jak aktivní ale budou politici, když vidí, že o ni vlastně nikdo nemá velký zájem?
O autorovi| ONDŘEJ SUCHAN, vedoucí sportovní rubriky LN
