Ptá se Klára Hendlová z Prahy.
Odpovídá profesor Petr Arenberger, přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK:
Černání stříbra je proces, se kterým se setkáváme nejen na předmětech, které jsou v kontaktu s kůží, ale i na stříbrných nádobách a podobně. Podílí se na něm několik sloučenin, z nichž nejdůležitější je sulfid stříbrný Ag2S (dříve také označovaný leštěnec stříbrný). Vzniká působením vzdušného sirovodíku, kterého stačí i stopové množství. Ag2S patří mezi nejméně rozpustné známé soli anorganických kyselin. Reakci urychluje vlhké prostředí, takže řetízky, náramky nebo prstýnky zčernají při pocení rychleji.
Dalšími sloučeninami, které na stříbře vyvolávají černou nebo černofialovou barvu, jsou chloridy a oxidy. Stříbro se vzdušným kyslíkem za normálních okolností nereaguje, ale oxid vzniká působením reaktivního O3. Zbarvení stříbra může teoreticky způsobit i chlorid stříbrný AgCl, jehož tmavnutí na světle se využívá ve fotografii. Tyto dvě poslední chemikálie jsou ale při černání stříbrných šperků méně významné.
U člověka ještě rozhoduje fakt, že pot obsahuje různé látky, které do určité míry odpovídají složení vnitřního prostředí, resp. například složení stravy a z ní vznikajících produktů metabolismu.
V potu je standardně sice malé, ale pro zčernání stříbra významné množství sirovodíku. U různých osob a pravděpodobně i složením stravy kolísá, takže u někoho mohou skutečně stříbrné šperky zčernat dříve.
Vážení čtenáři, dotazy do této rubriky posílejte na adresu AMC Lidové noviny, ulice Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5 nebo e-mailem na zahady@lidovky.cz.
Obálku označte Věda - záhady.
