Je to neměnný rituál.
Prvního září si prezident, respektive jeho manželka přivstanou, aby svou přítomností oblažili prvňáčky v některé ze základních škol (nebo spíš jejich rodiče obtěžkané fotoaparátem či kamerou).
Večer předtím: Žádné ponocování! Žádné úvahy o klimatologii, kůrovci nebo moderní architektuře! Ráno je třeba vykročit s úsvitem, protože škola v České republice začíná brzy – v osm hodin.
Jenže proč vlastně?
To nikdo pořádně neví. Prostě proto … že je to tak odjakživa zvykem.
Mnozí přikládají brzký start pracovního a školního dne, který je u nás tradicí, Františku Josefu I. Vstával v půl čtvrté, vykoupal se, pojedl sýr a v šest už úřadoval, a protože vládl osmašedesát let, postupně se mu přizpůsobil císařský dvůr, potom Vídeň, Rakousko, Čechy, Morava a nakonec celá říše. Alespoň si to tak představuji.
Jenomže život se změnil. Školní děti už neutíkají do postele s první slepicí, nechodí spát po večerníčku ani kolem osmé, jak bývalo ještě nedávno zvykem. Naopak, televizní stanice připravují do hlavního vysílacího času jednu rodinnou estrádu za druhou (třeba nynější lov talentů na začátek školního roku přímo načasovaly). Ráno se pak do školy plouží nevyspalí, nenajedení a vůbec nenaložení školáci, aby se ve třídě utkali s podobně nevyspalými, nenajedenými a pohříchu nevrlými učiteli – a to všechno jenom proto, že je u nás osmá hodina ranní považována za nezpochybnitelné pravidlo, neměnný axiom.
A to nemluvím o zástupu středoškoláků, kteří chtějí docela přirozeně žít.
Životní rytmus se, zejména ve velkých městech, během uplynulých dvaceti let výrazně proměnil. Společenské vyžití (jak se půvabně a eufemisticky označují návštěvy restaurace), koncerty, kina, to vše se posunulo do večerních a nočních hodin.
Proč tedy musejí statisíce dětí a dospívajících středoškoláků podstupovat další rok trýznivého každodenního vstávání? Jen proto, že je to – tak nějak – zvykem? ?
O autorovi| Dan Hrubý, vedoucí magazínu
