Tituly se v novinách příliš neuvádějí, udělejme však tentokrát výjimku. Když onehdy ráno hovořil – naposledy v končícím cyklu ranních hovorů s respektovanými osobnostmi – Tomáš Halík, šla jsem si jeho tituly a funkce ověřit: mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th. D. je profesorem Univerzity Karlovy, prezidentem České křesťanské akademie a rektorem univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Proč to všechno vyjmenovávat? Protože se v rozhlasovém rozhovoru přesvědčivě zastával požadavků lékařů a mezi jiným doložil, jak je na tom s výplatou český vysokoškolsky vzdělaný a dokonce na vysoké škole přednášející současník. Řekl, že on sám má jako profesor dvacet tisíc korun čistého a jako kněz tisíc deset. Nestěžoval si, píše knihy, přednáší ve světě, neživí rodinu, nouzí netrpí. Ale tvrdí, a v tom s ním nelze než souhlasit, že takové platy po letech studií a prestižní praxe asi nejsou v pořádku (kolik je průměrný plat v České republice? Ve třetím čtvrtletí loni činila u nás hrubá mzda 23 665 Kč, minimální 8 000 Kč).
O čem svědčí podhodnocení vysokoškolských učitelů a profesí, jež sice nevykazují výstupy hmotné, ale bez nichž by nebylo vzdělanosti a kultury a logického myšlení a myšlení vůbec? O trestuhodné nejapnosti společnosti, která spoléhá na závist průměru, o přežívání ze dne na den, o tom, že ani ti, kteří o rozpočtech rozhodují, nemyslí na své potomky a na to, v jakém prostředí budou jednou žít. O tom, že si zkrátka nevidí dál než na špičku nosu.
I když profesor Halík sám nouzi nepociťuje, má dost rozumu, aby chápal, že i filosofové, spisovatelé, překladatelé, učitelé, lékaři a sestry a další, kteří nepracují přímo rukama, ale vytvářejí hodnoty sice neuchopitelné, leč pro život společnosti nezbytné, nemají strádat až na hranici únosnosti. Že nežijeme v bohatší zemi? Ale chceme v ní vůbec kdy žít a chceme se s takovou někdy srovnávat?
O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ, redaktorka LN
