Devětaosmdesátiletá žena, která v 50. letech poslala na šibenici Miladu Horákovou, své nové přítelkyni dokonce píše do věznice ve Světlé nad Sázavou dopisy a nabádá ji, aby za mřížemi „nezlobila“.
Prokurátorčinou novou kamarádkou je... jistá Horáková, jak LN potvrdily tři důvěryhodné justiční zdroje.
Při výkonu trestu obývaly obě ženy společné prostory. Ironií osudu tak vedle sebe na jmenovkách viselo: Brožová-Polednová a Horáková. Druhá jmenovaná ovšem není Milada, nýbrž Dagmar. Za co si vykonává trest ona, se LN zjistit nepodařilo. Nedobrovolné soužití obou žen ale podle zdrojů z vězeňské služby nebylo ničím jiným než shodou okolností. „Je to čistě náhodné. Jména v žádném případě nepatří mezi kritéria, podle kterých by vězeňská služba rozhodovala o umístění vězňů,“ řekl LN zdroj z vězeňské služby, který si nepřál být jmenován.
Když dal prezident Václav Klaus Brožové-Polednové minulý týden milost, Horáková zůstala za mřížemi. Ale bývalá prokurátorka už jí po návratu domů stačila napsat dopis.
Pokračování na straně 3
Prokurátorka si našla ve vězení přítelkyni...
Dokončení ze strany 1
Ve Světlé nad Sázavou nechtěli informace o nechtěném spojení a následném spřátelení dvou žen příliš komentovat. „To se nezlobte, to vám říci nemohu. Nesmíme zveřejňovat jména vězeňkyň,“ uvedla mluvčí věznice ve Světlé nad Sázavou Eva Hodná.
Podle informací LN si Dagmar Horáková ve vězení často na něco stěžuje. Tu na jídlo, jindy na lékaře. Možná i proto ji Brožová-Polednová v dopise psala, ať za mřížemi „nezlobí“.
Advokát bývalé komunistické prokurátorky Vladimír Kovář nebyl k jejímu novému přátelství také příliš sdílný. „Mohu říct, že nikdy neměla problém se spoluvězeňkyněmi,“ řekl LN Kovář. Podle něj byl pro Brožovou-Polednovou návrat domů do jisté míry těžký. „Každá změna je pro takto starého člověka těžká,“ konstatoval advokát. Polednová si v cele odpykala rok a osm měsíců. Původně si měla odsedět šest let, letos na jaře ji ale soud snížil na základě starších prezidentských amnestií trest na polovinu. O podmínečné propuštění by bývala mohla požádat po uplynutí dvou třetin trestu, tedy v březnu 2011.
Vězeňkyně Polednová si několikrát stěžovala na problémy se zrakem. Podala si dokonce několik stížností, ani jedné z nich však justice nevyhověla.
Polednová je dosud jedinou odsouzenou kvůli politickým monstrprocesům z padesátých let minulého století. Ona sama ale podíl na vraždě odmítá. „Já se jen učila. Co jsem mohla vědět o nějaké manipulaci? Jestli u mne byla nějaká vina, tak jen v tom, že jsem bezmezně věřila těm právníkům,“ uvedla v září 2008 před soudem, který ji poslal do vězení. Historici ale upozorňují, že Polednová byla velmi agilní členkou týmu, který zinscenovaný proces organizoval.
***
Jestli u mne byla nějaká vina, tak jen v tom, že jsem bezmezně věřila právníkům
