KALENDÁŘ VĚDECKÝCH OBJEVŮ A OSOBNOSTÍ
První loď dorazila na severní pól před třiceti lety
Za dobyvatele severního pólu se všeobecně považuje Američan Robert Peary, který (na čtvrtý pokus) uspěl 6. dubna 1909 (a vypálil tak rybník Skandinávcům v čele s Amundsenem). Pearyho doprovázeli čtyři Eskymáci (poslední směna z dlouhé řady) a černošský sluha Matthew Henson.
Peary však nemusel být první ze dvou důvodů: Už před rokem tam možná stanul jeho krajan Frederick Cook (alespoň to tvrdil), avšak Zeměpisný institut ve Washingtonu tehdy rozhodl ve prospěch Pearyho. Navíc Peary pravděpodobně nebyl ani v těsné blízkosti pólu, nýbrž vinou chybných či nedostatečných měření ho minul až o 100 km.
A tak opravdu bezesporu dobyli severní pól až 19. dubna 1968 čtyři polárníci v čele s Američanem Ralphem Plaistedem. K cíli dojeli na motorových saních (jejich přesnou polohu vzápětí potvrdil speciální letoun vojenského letectva USA).
Avšak zpět. Když dal Peary po návratu severní točnu k dispozici americkému prezidentovi Williamu Taftovi, dočkal se odpovědi: „Jste velmi laskav, ale opravdu nevím, co si s ní počít!“ (praktičtí Američané říkali lidem prahnoucím po zemských extrémech „dobyvatelé zbytečna“).
Pak přišel na řadu vzduch. Dne 10. května 1926 necelé dvě hodiny po půlnoci startuje ve značném chvatu ze špicberské základny Kingsbay třímotorový fokker Josephine Ford. Pilotuje ho polárník Richard Evelyn Byrd, o motory pečuje Floyd Bennet. Na severní pól shodili mimo jiné medailon, který nosil Robert Peary... Po patnácti a půl hodinách letu se letoun v pořádku vrátil.
O dalších 16 hodin později, když předtím kvůli prioritě riskujícímu Byrdovi nezištně poskytla veškerou pomoc, tedy 11. května 1926, startuje z Kingsbay další vzdušná výprava, tentokrát na vzducholoďce zkonstruované italským polárníkem Umbertem Nobilem, avšak pokřtěné jménem Norge (velitelem je totiž Nor Roald Amundsen, podnik financuje Američan Lincoln Ellsworth).
Devadesát minut po půlnoci Norge i šestnáct lidí na palubě bez obtíží dosahují severního pólu. Pak však naráží na mlhu, začíná hrozit námraza. Let se protahuje, až nakonec – poškozena a se štěstím – Norge po 81 hodinách a 5300 km letu přistává na Aljašce.
Boží mlýny tentokrát zamlely nečekaně zčerstva: Zatímco palubní deník Byrdova letadla přesné dosažení točny zpochybnil, správná poloha vzducholodi zůstává nezpochybnitelná. Prvním Čechem na horní točně se stal 10. května 1993 polárník Miroslav Jakeš, účastník mezinárodní expedice. (Mimochodem, „obtížnější“ pól jižní „zvládl“ první Čech, geolog Josef Sekyra, už koncem roku 1969.)
Dne 3. srpna 1958 dosahuje (na třetí pokus) severní točny americká jaderná ponorka Nautilus, přičemž včetně zpáteční cesty urazila pod ledem skoro tři tisíce kilometrů.
Dne 17. srpna 1977 (během nadprůměrně klidného a teplého léta) se proláme na severní pól sovětský jaderný ledoborec Arktika. Další priority tohoto druhu už obsahují cosi jako varování. Koncem srpna 2005 ruská výzkumná loď Akademik Fjodorov poprvé doplula na severní pól volným mořem (důsledek globálního oteplování) a přede dvěma týdny dvě ruské miniponorky sestoupily na dno v místě severního výstupu rotační osy ze zemské kůry a vznesly na toto druhdy „zbytečné“ území nárok. Prezident Taft se jistě v hrobě obracel.
