Nadměrný počet dává agenturám možnost skrýt se v davu, což se týká zejména oblasti „pronájmu zaměstnanců“. Mnohé agentury působící v tomto sektoru se vyhýbají odvodům daně z příjmu i sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance, které pronajímají firmám. Stát tak ztrácí značné prostředky a také pracovníci přicházejí zkrátka.
Pracovní skupina složená ze zástupců ministerstev práce, vnitra a financí, odborů a Asociace poskytovatelů personálních služeb proto pracuje na úpravě zákona o zaměstnanosti. „V Česku je 2200 agentur práce, což je v přepočtu na jednoho obyvatele téměř světový primát. Není divu, že státní orgány nemají dostatek kapacit, aby všechny tyto agentury efektivně kontrolovaly a dohlížely na dodržování zákonných podmínek zapůjčovaných zaměstnanců,“ říká Jaroslava Rezlerová, spoluautorka navrhované novely, viceprezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb a ředitelka personální agentury Manpower ČR a SK.
Cílem novely je více regulovat agenturní zaměstnávání a zpřísnit podmínky pro udělování licencí. Pracovní skupina se věnuje i dalším problémům této branže: upozorňuje na potřebu větší kontroly a navrhuje také odborné zkoušky zástupců agentur práce.
Podle navrhovatelů dochází k poškozování práv agenturních zaměstnanců. Zákon přikazuje, že jim náleží „srovnatelná“ mzda, jako mají kmenoví zaměstnanci firmy, jíž jsou pronajati. To se prý ale často porušuje. Firma, která užívá agenturní zaměstnance, přitom nenese za dodržování těchto srovnatelných podmínek žádnou velkou odpovědnost, protože ta je v současném zákoně definována jen vágně. Přesun zaměstnanců zůstává agenturní činností Lucie Rytířová, daňová poradkyně ze společnosti Mazars, však kritizuje i navrhovanou podobu zákona. Vadí jí pro změnu fakt, že ani tento zákon podle ní dostatečně neupravuje právní rámec například pro situace, kdy firmy vysílají své zaměstnance do jiných společností v rámci jedné skupiny. V takovém případě jsou totiž nuceny žádat o vystavení licence agentury práce, a to i přesto, že nevykonávají skutečnou agenturní činnost. I tak totiž jde o „pronájem pracovní síly“. „Navrhovaná novela zákona o zaměstnanosti se touto problematikou vůbec nezabývá,“ říká Lucie Rytířová. „Souhlasím s nutností přísnějšího dozoru nad skutečnými agenturami práce. Ale bylo by vhodné zamyslet se nad změnou úpravy institutu pronájmu pracovní síly tak, aby tento pronájem, pokud jeho cílem není dosažení zisku, nevedl k nutnosti získání licence agentury práce.“
České firmy totiž podle Rytířové vysílají zaměstnance často do zahraničí, čímž řeší zhoršenou hospodářskou situaci, a novela by to mohla zkomplikovat. „Mohlo by se stát, že pro firmu bude efektivnější tyto nevyužité zaměstnance propustit, což povede ke zvýšení nezaměstnanosti,“ tvrdí Rytířová.
Vysílání pracovníků v rámci podniků ve skupině se podle ní v naprosté většině případů neprovádí kvůli zisku. Nutnost získání licence agentury práce tak vede ke zvyšování nákladů firem. „Tyto náklady by novela ještě zvýšila,“ říká Lucie Rytířová a odkazuje například na navrhované každoroční přezkušování odpovědných zástupců.
Přísnější regulace na úkor některých firem Novela se vydala cestou, která má zpřísnit a zprofesionalizovat pracovní agentury. Agenturní činnost má například vykonávat jedině člověk s odpovídajícím vzděláním a s dostatečně dlouhou praxí ve zprostředkování zaměstnání. Ruší se možnost praxe v oboru, ve kterém se zaměstnanci zprostředkovávají. Tato profesionalizace agentur si žádá zvýšené výdaje na jejich fungování. Některé společnosti, které vysílají své zaměstnance do zahraničí, by se však podle Rytířové mohly stát i oběťmi této novely - zvýší se jim náklady.
V „opačném směru“, tedy v případě, že zahraniční společnost vysílá zaměstnance do České republiky, přitom potřeba licence neplatí. Ministerstvo práce a sociálních věcí na to pamatovalo a už ke stávajícímu zákonu vydalo stanovisko, že zahraniční společnosti vysílající své zaměstnance do českých společností ze stejné skupiny bez účelu zisku nemají povinnost licenci agentury práce obdržet.
Personální trhy v číslech
počet agentur počet obyvatel počet obyvatel na jednu agenturu
ČR 2 250 10 000 000 4 444
Velká Británie 11 500 60 000 000 5 217
Japonsko 20 000 125 000 000 6 250
Německo 9 466 82 000 000 8 663
Slovensko 410 5 400 000 13 171
Polsko 2 160 39 000 000 18 056
Francie 1 200 60 000 000 50 000
USA 6 000 305 000 000 50 833
Zdroj: Ciett, Mezinárodní konfederace personálních agentur
