Úžasné extempore v takovém oboru předvedl Martin Pecina (LN 5. 10.), který na příkladu zdanění bohatých vysvětluje ekonomickou teorii. Když rozdělíme zisk firmy (musí být malá a velmi výdělečná) tak, aby každý zaměstnanec dostal 250 tisíc korun a mohl si koupit fabii, vznikne potřebná spotřeba, řekněme 20 zaměstnanců. Když ale ponecháme pět milionů kapitalistovi, koupí si drahý zahraniční vůz a HDP moc neporoste. Příklady jsou zavádějící, v tomto případě záměrně.
Proti sobě dnes nestojí hrstka boháčů a armády chudáků, kteří nemají ani na auto. Už předpotopní kapitalista Henry Ford dobře věděl, že si dělníci musí na jeho výrobek vydělat, aby vznikla masová výroba. Chceme-li vidět, jak funguje princip poptávky a nabídky na pracovním trhu, podívejme se na graf růstu mezd za poslední dvě desetiletí. Odporných miliardářů máme snad méně než příslovečného šafránu. Bohatá vyšší střední vrstva, nad milionový příjem ročně, tvoří jen pár procent. O co tedy vlastně jde?
Je to jednoduché. Pecina chce ospravedlnit a teoreticky zdůvodnit potřebu byrokratického přerozdělujícího údajně sociálního státu, jenž by tržní princip draze nahradil. Chce obhájit tu věčnou parazitickou třídu, která vytváří stále nové a nové ideologie na obranu své nafouklé existence. My nemáme třikrát více požárů, zločinů a dětí. My máme jen třikrát více hasičů, policie a učitelů, o úřednících nemluvě. Těch máme od převratu desetkrát tolik. Pecina dokonce v krkolomném záporu přiznává i jejich třídní charakter, když říká, že „pravice chce uplácet snižováním mezd státních zaměstnanců své příznivce“, což obráceno znamená, že úředníci volí socialisty. Na konci svého teoretizování nás proto varuje, že všichni zchudneme. Ponechme stranou opravdu nešťastné zvyšování daní. O státní zaměstnance tu jde. Jenomže kdo je platí? Soukromý sektor z daní. Jak přispívají k růstu HDP? Tím, že jsou nezbytní. Ano, jsou absolutně nutní, ale jen do jisté míry, do optimálního počtu. A tady jsme u dalšího tržního principu: každý přebytečný nebo přeplacený státní zaměstnanec poškozuje ekonomiku. Tudíž každé snížení platů a počtu produktivní ekonomikou placených zřízenců okamžitě zvýší HDP čili hospodářství naopak okamžitě poroste.
Je tak těžké pochopit, že přemíra vydržovaných zaměstnanců je příšerný luxus, jenž nic nepřináší, naopak stojí peníze? Ano, je. Zvláště pro toho, kdo chce dělat politickou kariéru založenou na starosti o chudé a závisti vůči bohatým.
***
ČTVRTEK ALEXANDRA TOMSKÉHO My nemáme třikrát více požárů, zločinů a dětí. My máme jen třikrát více hasičů, policie a učitelů, o úřednících nemluvě. Těch máme od převratu dokonce desetkrát tolik.
O autorovi| ALEXANDER TOMSKÝ, publicista
