Tři měsíce před volbami se venezuelský vůdce Hugo Chávez stal terčem kritiky kvůli aféře se zpackanou distribucí potravin a spornému plánu na zřizování „lidových“ komun. Chávez to řeší po svém: brání se útokem.
CARACAS Fotbalová horečka odezněla a i Venezuela se rychle vrátila do šedivé reality. Médiím dominují nezadržitelně rostoucí ceny potravin, přestřelky mezi prezidentem, opozicí a katolickou církví a žhavá diskuse o vytváření „lidových komun“ neboli jakési paralelní struktury místní správy.
A vše má společného jmenovatele: postavu venezuelského vůdce Huga Cháveze. Buď je terčem kritiky, anebo naopak původcem slovních výpadů.
Aférou, která však necelé tři měsíce před parlamentními volbami otřásá budoucími voliči nejvíce, jsou nepochybně kontejnery s tisíci tunami prošlých potravin, postupně objevované v přístavních skladech. Neuvěřitelných 150 000 tun dnes již zkaženého jídla měla v zemi distribuovat státní instituce PDVAL. Než si však její šéfové stačili ,,všimnout“ obřích zásilek, uplynulo několik měsíců. A předvolební skandál byl na světě.
Oblíbený třídní nepřítel Absurdní plýtvání jídlem v zemi, jejíž obchody v posledních letech často trpí nedostatkem základního zboží, jako je mléko či cukr, před pár týdny odsoudila i Episkopální konference spolu s venezuelským kardinálem Jorgem Urosou Savinou. Církevní komentář na adresu špatného státního hospodaření ale prezidentovi Chávezovi jen zajistil další předvolební munici k ostřelování tradičního třídního nepřítele marxistů – katolických kněží.
Vztah církve a státu byl ve Venezuele vždy spíše problematický. Nástupem Huga Cháveze k moci v roce 1999 se situace nikoliv překvapivě nezlepšila a naopak začalo docházet k jejímu rapidnímu zhoršování. ,,Za Chávezova režimu si katolická církev pohoršila hned dvakrát,“ vysvětluje José Enrique Delgado, analytik Sumate, jedné z nejvlivnějších nevládních organizací ve Venezuele. ,,Při nepovedeném svržení prezidenta v roce 2002 to byl právě tehdejší kardinál Velasco, který mu předložil k podpisu rezignaci. Politické angažmá těchto rozměrů ze strany vysokého představitele církve se neodpouští,“ dodává.
Podruhé si prezidenta proti sobě popudila církev v roce 2007, když se jednotně vyslovila proti schválení plánované ústavní reformy předložené občanům v referendu. Ta měla posunout režim v zemi opět o něco blíže socialistickému ideálu a značně posílit roli prezidenta.
Podobná protirežimní politická angažovanost církve tak naprosto přebíjí skutečnost, že v roce 2005 byl současný kardinál Urosa mužem, jehož si na Vatikánu vymínil jako arcibiskupa sám prezident Chávez. ,,Tehdy se nový kardinál profiloval jako politicky naprosto neutrální a loajální k režimu. Dokonce se rozhodl – na rozdíl od všech opozičních stran – že nebude bojkotovat parlamentní volby konané téhož roku,“ pokračuje analytik Delgado.
Kouřová clona Poté, co režim začal od roku 2006 nabírat silně levicový směr s autoritářskými tendencemi a poznamenaly jej dva pokusy o úpravu ústavy, začala být církev – včetně do té doby loajálního kardinála – vůči režimu stále kritičtější. Dnes je to sám Urosa, kdo veřejně a ostře vystupuje proti současnému vývoji v zemi, který se ubírá „marxistickou cestou k diktatuře“. ,,I katoličtí duchovní jsou občany a voliči, a mají tedy plné právo veřejně prezentovat své názory. Ať jsou jakékoli,“ uvedl nedávno na svou obhajobu kardinál.
Byly to právě nedávné komentáře církevních hodnostářů, které Chávez začal využívat k protiútokům – do katolických duchovních se při svých vystoupeních strefuje prakticky každý den. V jednom z nich neváhal označit kardinála Urosu a jeho kněží za ,,troglodyty“ a šel tak daleko, že požádal ministra zahraničí Nicoláse Madura o přehodnocení smlouvy mezi Venezuelou a Vatikánem, která pochází již z 60. let.
Další fáze slovních přestřelek může přijít v souvislosti s „pozváním“ kardinála do venezuelského parlamentu, aby tam veřejně vysvětlil, jak to svými kritickými slovy myslel. Do Národního shromáždění, které je takřka kompletně pod vlivem Chávezových socialistů (PSUV), pozvala kardinála šéfka parlamentu Cilia Floresová. Urosa se k její nabídce doposud nevyjádřil. ,,Pro mě je celá aféra s církví jen kouřovou clonou, kterou se snaží prezident maskovat problém s tunami zkažených potravin. Aféra poškodila jeho pozici i u nižších vrstev, které jej stále ještě hodně podporují. Musí proto křičet na kardinála, aby si tak v době vládního skandálu opatřil nového veřejného nepřítele,“ říká studentka Veronika, doktorandka z Universidad Central de Venezuela.
Podobné vysvětlení nabízí i analytik Delgado: ,,Zčásti jde určitě o odvedení pozornosti od potravinové aféry, kvůli níž mu klesá popularita.“ Byť tento skandál podle něj srazil Chávezovi jen několik procent, přispělo to k dlouhodobému propadu prezidentovy popularity. Ta se totiž tento měsíc podle institutu Datanalisis poprvé dostala pod 50 procent.
,,A to může být pro vládní socialisty nepříjemným předvolebním problémem,“ podotýká dále analytik. Válka proti církvi má ale zřejmě ještě jeden cíl – odvést pozornost od sporného zákona o lidových komunách.
Lidové komuny Zmíněným zákonem chce Chávez vybudovat paralelní strukturu obecní samosprávy – jednoduše řečeno převést ji přímo pod hlavu státu. Kromě existujících nejasností v zákoně a v praktickém fungování komun má plán marxistického vládce Venezuely jeden závažný nedostatek: ústava z roku 1999, prosazená s velkou slávou právě Chávezem, lidové komuny jako složku veřejné správy nezahrnuje. Navíc se zdá, že návrh, který již v červnu prošel prvním čtením v parlamentu, vzbuzuje nesouhlas širších vrstev obyvatel – nemluvě o nelibosti volených zástupců obcí a měst. Ti navrhovaný zákon označují za protiústavní a tvrdí, že hrozí ještě větší koncentrace moci v prezidentových rukou.
Zatím není jasné, zda a jak moc zmíněné spory a aféry výsledek zářijových parlamentních voleb ovlivní. Je to však více než pravděpodobné – a to nemluvě o dalších problémech, jako je energetická krize z přelomu roku, vysoká inflace či propad venezuelské ekonomiky v loňském a zřejmě i letošním roce. Nepochopitelná ztráta tun potravin a plán na překopání místní správy v duchu komunistických vůdců jsou jen posledními kapkami. Ať už o nich kardinál mlčí, nebo ne.
„Aféra s církví je jen kouřovou clonou, kterou se Chávez snaží maskovat jiné problémy.“
O autorovi| Nina Hönigová, spolupracovnice LN ve Venezuele
