Některé zprávy se komentují samy, škoda na ně plýtvat litery.
Je po volbách sněmovních, obecních a senátních. Není divu, že se poslanci „napříč politickým spektrem“ zdráhají příliš rychle nechat pohubnout své prkenice.
Před volbami s lidovým větrem v zádech, po volbách proti němu. Diví se jen naiva.
Dopřejme si ten luxus také chvilku plivat proti větru. Zkusme říci větu, kterou málokdo bude chtít slyšet: Základní plat poslance – napříště snad 56 000 korun – není žádná extratřída. Vůči důchodu je to bydlo vpravdě královské; vůči obyčejnému platu jen necelý dvojnásobek; a také jen o fous víc, než berou průměrně doktoři. Oprostíme-li se od vzteku nad línými darmožrouty, uvidíme stinnou stránku věci: prvotřídní a nezávislou legislativní práci za to čekat nemůžeme. Čím více budou jejich platy byznysmenům pro smích, tím snáze budou otevření vůči různým malým i větším pozornostem. Abychom si rozuměli: není pochyb, že obstrukce kolem symbolického snižování platů je nevkus.
Ale stejně tak je pravda, že máme zbytečně mnoho nepříliš dobře placených poslanců. Podle toho to ve sněmovně vypadá – jeden schopný na pět zoufalců.
Kdyby bylo poslanců jen polovic, bylo by na ně líp vidět. A klidně ať pak berou třeba stovku.
