Snad nikdy jindy nenese člověk raní vstávání tak těžce, jako když musí vstávat do školy. Ode dneška mají školáci (ovšem nejen oni) v tomto smyslu zase zostřený režim. Vysvětlit jim rozumně, proč se zavádí letní čas, přitom nelze. Argument úspory elektřiny totiž jaksi vyšuměl, zbývá jen říct, že to tak dělají i jinde. Slabota. Nehledě k tomu, že nám to mohou vrátit. Třeba až se jich budeme ptát, proč holdují drogám, nabízí se odpověď – protože holdují i jiní.
Mezi ministerstvem školství a některými soukromými vysokými školami se rozhořela debata o tom, který subjekt má právo mít v názvu slovo „univerzita“, a který ne. Pro pořádek: Náš zákon říká, že univerzita je vysoká škola, kde se nejenom učí, ale kde se taky dělá věda. Vedle bakalářských a magisterských programů musí mít univerzita taky doktorské studium. Univerzity jsou definičně i školy, které toto označení v názvu přímo nemají, jako například České vysoké učení technické. Ve světě se ale pod názvem univerzita může vyskytovat ledacos. Třeba i instituce, která vám pošle diplom přes oceán na dobírku, když budete chtít. Kolegovi, který tento pokus učinil, nabídla jedna taková škola dokonce i vánoční slevu.
Měl by se učit dějepis jako chronologický přehled, nebo jako střípky historie skýtající možnost hlubšího rozboru? A co od něj vlastně chceme? Diskuse na tohle téma, které jsem se zúčastnila před týdnem, sice nepřinesla jednoznačnou odpověď, zato poskytla určitý přehled, kdo všechno se u nás výukou dějepisu zabývá.
Pokračování na straně II
Protože to dělají jiní
Dokončení ze strany I
Zaprvé ministerstvo školství, které má na výplatní listině jednu pracovnici odpovědnou za dějepis na základních školách a druhou za dějepis na středních školách. Jak jsem pochopila, jejich úkolem je koordinovat skupiny odborníků a vytvářet metodické pokyny. Nyní se pracuje na pokynu, jak učit nejnovější dějiny. Dále je tu Výzkumný ústav pedagogický, jehož zástupce moc rád používá spojení „morálně-etická stránka“. Pak Asociace učitelů dějepisu, která se zabývá hlavně vypočítáváním křivd na tomto předmětu spáchaných. K tématu mají co říct akademici z historického ústavu Filozofické fakulty UK a pedagogické fakulty. Kdybych si ale mohla vybrat, komu svěřím vzdělání potomků, vsadila bych na dějepisáře ze soukromého pražského gymnázia PORG. Dějepis nepřeceňuje ani nepodceňuje, ví, že nelze nutit studentům všechno, co ví sám, aby je nezahltil. O poslání předmětu říká: „Dějepis může dělat opak toho, co dělají média. Může ukazovat, že věci, které vypadají v médiích jednoduše a jednoznačně, jsou ve skutečnosti složitější a některé termíny, s nimiž se tam operuje, ošemetné.“ Učitel Martin Kuba byl na studijním pobytu v Dánsku a napsal z toho zprávu do měsíčníku Moderní vyučování. Největší rozdíl mezi dánskou a českou školou je podle něj v tom, že dánští učitelé nepředstavují studnici vědomostí. Nejsou pro ně hlavní informace z oboru, který učí (ty lze kdykoliv nalézt), ale metodika. Pracují se studentem na rozvoji jeho osobnosti. Pořád a všude. Třeba i na lavičce před školou. Taky mě zaujalo, že menším žákům tam učitelé rozdají o přestávkách helmy a plastové meče a pošlou je na dvůr, kde se s nimi děti až do dalšího zvonění vzájemně mlátí. Prý se tak dají usměrňovat emoce a vybít agresivita.
Ve Spojeném království se zabývají genderovou segregací mezi učni. Kongres odborových svazů publikoval nedávno zprávu, která říká, že učební místa jsou sice otevřená i ženám, v některých odvětvích však stále dominují muži. Například ve stavebnictví. Tam je prý jen něco málo přes jedno procento učnic. Teď to dokonce vypadá, že se snižuje počet učnic i ve strojírenství a v autoopravárenství. Alarmující! Taky v péči o děti je situace mizerná. V mateřských školkách napočítali jen necelá tři procenta pečovatelů mužů! Moc by mě zajímalo, kde jsou ti ostatní. Že by zabírali ženám místa ve stavebnictví?
O autorovi| radka.kvackova@lidovky.cz
