KOMENTÁŘ
Dobře že existuje internet. Kdyby ho nebylo, osobnost tak unikátně ambiciózní, akceschopná a zároveň sebestředná a hloupá jako Julian Assange by se jistě prodrala do nějaké pozice, v níž by dokázala napáchat mnohem větší škody než zveřejňováním ukradených dokumentů.
Podobně jako předchozí várka dokumentů z Afghánistánu ani čtvrt milionu amerických diplomatických telegramů nepřineslo tomu, kdo se o existenci diplomacie dozvěděl dříve než předevčírem, žádné významné odhalení.
„Telegramy ukazují rozsah americké špionáže vůči spojencům a OSN, to, jak zavírají oči před korupcí a porušováním lidských práv v klientských státech, zákulisní dohody s údajně neutrálními státy, lobbování za americké firmy a kroky, jaké američtí diplomaté podnikají ve prospěch těch, kdo k nim mají přístup,“ uvádí Assange. „Zveřejnění těchto dokumentů odhaluje rozpor mezi veřejnou osobností Spojených států a tím, co říkají za zavřenými dveřmi.“
Takže Američané se snaží získat čísla kreditních karet funkcionářů OSN. To není hezké. A to je celý výtěžek 250 000 dokumentů? Anebo je tou novinkou, že letitý pragmatický vztah USA k režimům na Blízkém východě zůstává i po nástupu Baracka Obamy do Bílého domu pragmatický? Že se s „údajně neutrálními státy“ uzavírají dohody? Ale ony ty státy jsou často neutrální právě proto, aby mohly uzavírat dohody s každým. A jak by američtí diplomaté měli skoncovat s předstíráním na veřejnosti? Bude svět hned krásnějším místem, když ministryně zahraničí Clintonová pronese na tiskové konferenci se svým tureckým protějškem: pan ministr je bohužel obklopen železným kruhem podlézavých a zároveň opovržlivých islamistických poradců? Nebo když Richard Holbrooke prohodí, že odjíždí na schůzku s pákistánským prezidentem, o němž korunní princ Spojených arabských emirátů prohlásil, že je špinavý, ale ne nebezpečný, zatímco jeho předchůdce je nebezpečný, ale ne špinavý? Anebo by měl Obama říkat: vedl jsem jednání s kancléřkou Merkelovou, ale nikam to nevedlo, protože jak říkají naši diplomaté, ona skutečně na rozdíl ode mě není moc kreativní?
Neexistující zbytek světa Assange chtěl poškodit Spojené státy, což se mu jistě podařilo, i když méně, než si představoval. Jeho způsob informační války je ovšem taky zajímavou informací o vztahu lidí, jako je on, ke Spojeným státům. Přinejmenším v mentální rovině zůstává Amerika vskutku jedinou supervelmocí a lidé po celém světě, zejména ti, kteří ji nenávidí, jsou k ní připoutaní zvláštní pupeční šňůrou. Na jedné straně ji vnímají jako jediného protivníka, se kterým stojí za to bojovat, na druhé straně se cítí být jakýmisi jejími čestnými (byť nenávistnými) občany. Assange, sám Australan, ve svém prohlášení apeluje na americké občany, aby žádali po své vládě transparentnost, a dokonce se dovolává apokryfní historky o Georgi Washingtonovi. Zbytek světa, ty desítky zemí, o nichž se v dokumentech mluví, jako by nehrál žádnou roli, jako by prakticky neexistoval. Co o něm vlastně vědí kromě toho, že ho Amerika v jejich očích terorizuje? Provinciálnost, dokonce solipsismus tohoto pohledu na svět jsou neuvěřitelné, ale typické.
Zbytek světa ale existuje a zveřejněné informace mohou poškodit kariéry a životy lidí v mnoha zemích hůř než Američanů. Ale nejde jen o ně. V mnoha zemích je diskuse méně svobodná a diplomacie proradnější než v Americe. Ta je relativně průhledná a její zahraniční politika předmětem neustálé diskuse. Toho, kdo ji sleduje, nepřekvapí, že jsou to právě arabské země, které ponoukají USA, aby zaútočily na Írán. Ale kolik obyvatel samotných těchto zemí o tom ví? Utopistům z WikiLeaks nepřišlo na mysl, že první várka jejich dokumentů z afghánských bojišť ukázala hlavně nelidskou brutalitu islamistů. Dokážou je číst jediným, své posedlosti odpovídajícím způsobem. Podobně jim teď nedochází, že nová várka ukazuje, že pokud je někde rozpor mezi veřejnou tváří diplomacie a její zákulisní podobou křiklavý, v USA to není. To už lze odhadovat, že proval z diplomatické korespondence nějaké evropské mocnosti by přinesl čtení daleko pikantnější. Na kontinentě Talleyranda a Metternicha je jistá cílevědomá proradnost diplomacie tradičně považována za normální, ne-li dokonce pěstována jakožto předmět národní pýchy.
Informace chtějí být svobodné Sám Assange je teď ve Švédsku předmětem trestního vyšetřování kvůli tomu, že ho dvě ženy obvinily ze znásilnění. On tvrdí, že obvinění jsou účelová a zavádějící. Neměl by náhodou požadovat ve vlastní věci maximální transparentnost? O tom, co se odehrávalo za zavřenými dveřmi, má přece veřejnost právo vědět vše, třeba i včetně Assangeových důvěrných porad s jeho právníky. Kdyby tyhle dokumenty unikly na internet, to by teprve byl triumf pro názor, že informace chtějí být svobodné.
***
Utopistům z WikiLeaks nedochází, že nová várka dokumentů ukazuje, že pokud je někde rozpor mezi veřejnou tváří diplomacie a její zákulisní podobou křiklavý, v USA to není
O autorovi| MARTIN WEISS komentátor LN, e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
