Je to má oblíbená. Mladík stojí za dveřmi domu a čeká, až z protějšího baráku vyjde pohledná sousedka. Jakmile dáma - tak okolo čtyřicítky - vyrazí, mladík ji následuje. Sejdou se u odpadkových kontejnerů. Oba vyhazují smetí, mladík přitom ale upírá své oči na sexy tělo a především vlnící se ňadra oné ženy. Pointa? „Jakýkoli důvod je dobrý k tomu, abyste třídili odpad...“
Ten spot se mi líbí, protože je lidský. Snad každý kluk mezi patnácti a dvaceti tajně miluje, anebo aspoň obdivuje nějakou starší ženskou. Je to archetypální touha po tom, aby ho nějaká „zkušenější“ vedla, zasvětila. Takový můstek od matčina lůna do lůna budoucí partnerky, obsahující i trochu oidipovského komplexu. Občas se takový příběh odehraje v hlavní roli s učitelkou a jejím žákem.
Natočit tenhle příběh a zasadit ho do rámce v podobě třídění odpadu, to je odvážný, originální nápad. Vysoká škola reklamní scenáristiky. Je to čisté, upřímné, výborně jsou vybráni oba představitelé: nesmělý hoch a „ještě-k-světu“ čtyřicátnice. Pořád mě ti dva neomrzeli a přitom jejich krátké setkání u odpaďáků běží už mnoho měsíců.
Ahned je tu druhý spot, rovněž malý film. Zatím jsem ho viděl jen jednou, nemohl jsem si ještě vychutnat nuance, ale hned mě pobavil. Dvojník Fidela Castra prochází domem, ve kterém se scházejí všichni revolucionáři světa: Marx s Leninem, Ho Či Min, Che Guevara... Stále jsem nechápal, co tohle bizarní spojení bude znamenat, až na samém konci spotu zazní: „Nová Dacia Sandero. Skutečně revoluční řešení.“
A zase je to skvělý nápad, jde o netriviální a nedoslovné sdělení. Pryč s konvencí v podobě auta jedoucího po klikatící se severské silnici, případně po vyprahlé africké poušti - tuhle nudu každý zná. O daciích každý ví své, zatím to moc pohledná a moderní auta nebyla. Proto je třeba zájem oživit šokem, překvapením. Povedlo se, spotu nechybí vtip a souvislost levicových myšlenek s autem z bývalého levicového bloku je hezkým podtextem. Navíc jsem slyšel, že nové sandero je prý už docela ucházející jak esteticky, tak co do kvality... Ado třetice všeho chytrého. Scéna na zahradě, kde maminka cosi řeší na žebříku u stromu, načež přiběhne malá dcera a oznamuje, že Ludvík spadl a rozbil si hlavu. Normální matka by okamžitě slezla a zachvácena zoufalstvím běžela zjistit, co se nebohému Ludánkovi stalo. Tato matka však neleze dolů. Co to je za krkavčí sadistku, ptá se divák, ale to už začíná být jasné, že Ludvík asi nebude ten Ludvíček, kterého myslíme. Ano: je to sádrová busta Ludwiga van Beethovena, která spadla a má půlku hlavy pryč. A jediný, kdo nad ztrátou člena rodiny smutní, je otec, který Ludvíka zbožňuje. Maminka s dcerou jsou rády - jedna proto, že se na něj jenom chytal prach, druhá proto, že se jenom mračil.
Nad rozbitým géniem bych asi taky smutnil, ale to je vedlejší. Podstata: stejně jako v případě revolucionářů je to spot s překvapením. Opět suverénně vystavěná a vypointovaná story, dobře zahraná. Jen jsem si nemohl po zhlédnutí vzpomenout, na co to vlastně je. Aha - na pojištění.
Málokdy se to sejde tak, abych měl důvod produkty reklamního byznysu jen chválit. Ale v tomhle případě je to ideál: tři špičkové reklamy, které potěší, rozesmějí, zaujmou.
O autorovi| Andrej Halada, spolupracovník redakce
