Na Slovensku byla tehdy u moci široká demokratická koalice premiéra Mikuláše Dzurindy, ale i ta reagovala na maďarské kroky značně podrážděně. Nebylo příliš divu, „průkazy zahraničních Maďarů“ vypadaly skoro jako pasy, Budapešť otevřela na území Slovenska jedenáct náborových kanceláří a držitelé průkazů byli registrováni na maďarském ministerstvu vnitra.
Když jste se přišli o získání průkazu zajímat do některé z náborových místností, nemuseli jste ani dokazovat maďarské předky, dostatečné bylo maďarské jméno a jistá znalost maďarštiny. Respektive „zájem o maďarský jazyk a kulturu“. Průkaz zahraničního Maďara tak tehdy dostal i jeden Afričan, Yves Nicholas Ogou z Beninu, který si na Slovensku vzal tamní Maďarku.
