„Ten výběr byl dost silný,“ přiznal i kouč Vladimír Růžička. „Je asi pravda, že na příští olympiádu bude těžké zase takový složit.“ Kdepak druhé Nagano... Čeští hokejisté ve Vancouveru vyhořeli. Jejich chyby se proti nim odrážely jako v čistém zrcadle. Kde je jejich původ?
V disciplíně. Zrovna v klíčovém čtvrtfinále s Finy hrála důležitou roli, jenže národní tým ji nezvládl. V nohách měl o zápas víc než odpočatý soupeř, přesto se v první třetině nechal zbytečně pětkrát vyloučit. „Stálo nás to pak hodně sil a někteří hráči se nedostali na led,“ tvrdil Růžička. Včetně Jaromíra Jágra, jenž hrál dvě minuty.
V koncovce. Proti Lotyšům vyslali téměř 50 střel, proti Finsku 30. Co platné... Zatímco soupeř jednu šanci využije, Češi se na branku musí nadřít jednou tolik. Nebo ji vůbec nevstřelí. „My jsme nebyli o nic horší než Finové. Ale bez gólu se vyhrát nedá,“ řekl po čtvrtfinále brankář Tomáš Vokoun.
Ve stylu hry. Je to naivní hokej, už dávno ne účinný a efektivní. Svými kombinacemi Češi válcovali svět před deseti lety, ale od té doby se hra změnila. „Chyběl mi hlavně tah do gólu a důraz před brankovým prostorem,“ viděl trenér Alois Hadamczik. Neúspěšný systém ale ne a ne změnit.
V celé koncepci. V českém hokeji nefunguje. „Úspěchy zlaté generace měly negativní dopad,“ myslí si kouč Slavomír Lener. „Už nebylo třeba tak trénovat, sportovní třídy se rušily, upustilo se od hráčů od 15 do 19 let, kteří mají velkou volnost.“ Pak je krize v mládeži snadno na světě.
