Neděle 21. července 2024, svátek má Vítězslav
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

První soukromá škola architektury

Česko

Novou štiku v rybníce vítám – ale v čem se bude ARCHIP konkrétně lišit od veřejných vysokých škol?

V Praze byla založena nová škola architektury. Jmenuje se ARCHIP (Architectural Institute of Prague). Bude mít sídlo ve Veletržním paláci, což je jistě atraktivní místo: tato stavba Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse z let 1925 – 1928 patří k významným příkladům moderní konstruktivistické architektury a po dokončení ji obdivoval i Le Corbusier (aby taky ne, když přesně dle jeho zásad byl postaven tak obrovský dům, zatímco slavný Švýcar měl v té době za sebou jen samé menší stavby – především vily).

Jde o školu soukromou a zatím má akreditováno bakalářské studium. Celý nápad založit takové malé učiliště se špičkovými kantory z domova i zahraničí měl už před lety architekt Martin Roubík, který po návratu z Norska učil na pražské Fakultě architektury ČVUT a tamní systém „továrny na architekty“ se mu nelíbil. Roubík ale předloni zemřel, a tak ideu dotáhla do cíle jeho spolupracovnice Regina Loukotová.

Praha má samozřejmě proti jiným městům obrovskou výhodu: sama o sobě je přehlídkou všech možných architektonických slohů a stylů, jež se navíc skvěle prorůstají a vytvářejí jinde nevídanou mozaiku. Je to prostředí velmi inspirativní a posluchači architektury to jistě ocení. Kromě pozitivních příkladů, jako je postupné probouzení bývalých zchátralých industriálních zón na Smíchově, v Karlíně nebo Holešovicích, tu ovšem jsou i ukázky zmařených šancí, omylů a témat k nápravě: neosobní paneláková sídliště, magistrála roztínající historické centrum, arogantní zástupci komunistické architektury a – abychom nezůstávali jen u pohrobků totalitního systému – také bezduchá satelitní městečka nebo nevzhledné periferní nákupní zóny podél výpadovek.

Je architektů příliš?

Četl jsem si v odborném webu reakce čtenářů na článek, který školu představuje. Byly často záporné, mnozí poukazovali na to, že architektonických učilišť je už dost (možná až moc). Školy v Praze (fakulty architektury a stavební ČVUT, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, AVU), v Brně, Liberci a nově i Ostravě (mluví se přitom ještě o založení dalších v Plzni a Hradci Králové!) chrlí rok co rok stovky absolventů, pro které není práce zejména v době krize a ani po jejím skončení to nebude o moc lepší. Za první republiky, kdy se stavělo přímo zběsile, absolvovalo pro srovnání ročně asi 15 lidí techniku v Praze, kolem 10 v Brně, stejný počet na Umprum a 3 – 5 lidí odcházelo z akademie a také z pražské a brněnské německé techniky. Dohromady pár desítek lidí. Čtete-li jejich jména, je to přehled většinou dodnes respektovaných osobností. Zůstalo za nimi ohromující dílo a meziválečné Československo patřilo k absolutní evropské špičce. Přesto je výtka kritiků vůči ARCHIP celkem lichá: zaprvé půjde o malou školu a zadruhé je školné tak vysoké (180 tisíc za rok), že budou posluchače tvořit především cizinci. Výuka bude také v angličtině.

Já naopak novou štiku ve stojatém rybníku českého architektonického školství vítám. Sám jsem učil na českých státních školách (VŠUP a fakulta na Technické univerzitě v Liberci, externě i jinde) i na americké univerzitě, kde si studium posluchači platí. Školné je skvělý stimulant: zavazuje jak studenty, kteří si nedovolí flákat (nikdy jsem neměl problém s docházkou!), tak i kantory. Ti si netroufnou třeba nepřijít včas na hodinu nebo výuku odbýt, neboť by si posluchači na ně okamžitě stěžovali. Ostatně hodnocení je vzájemné. Já jim píšu známky, oni podrobně hodnotí můj přístup k výuce. Americký systém je ovšem nastaven tak, aby umožnil studovat i nadaným, ale chudým studentům, ti dostávají podporu, kterou po absolutoriu splácejí.

ARCHIP ale uspěje ve tvrdé konkurenci jen za předpokladu, že udrží kvalitu výuky a nebude se podbízet studentům, kteří budou sice platit, ale neprokážou k náročnému a velmi odpovědnému studiu vlohy. Zajistit výuku nejen ateliérů, ale i všech odborných předmětů v angličtině taky není jednoduché.

Očekávám také účast špičkových zahraničních projektantů a expertů v roli hostujících profesorů. Náročné je i vybavení takové školy. Ke studiu práv je třeba pár učebnic, budoucí architekti ale potřebují computery s drahými programy, dobře vybavenou modelářskou dílnu, řadu technických pomůcek, knihovnu plnou odborných publikací a časopisů v anglickém jazyce.

Ale jak to bude fungovat?

ARCHIP se představil na tiskové konferenci, kde svou tvorbu představili někteří budoucí kantoři – vesměs renomovaní architekti. Účastníci setkání ale postrádali jejich představu o tom, jak by měla škola fungovat nebo čím se odliší od státních učilišť.

Webové stránky jsou také skoupé na tyto podstatné informace a doufejme, že se to brzy změní. Organizátoři si vzali prostě na svá bedra přetěžký úkol. Když nesplní očekávání, bude to ztracená příležitost možná na mnoho let.

***

Nápad založit malé učiliště se špičkovými kantory z domova i zahraničí měl už před lety architekt Martin Roubík

O autorovi| Zdeněk Lukeš, historik architektury

Autor: