ODS sice vystřídala stráže, vůči premiérovi Janu Fischerovi, jehož sama nominovala, je ale stejně nemohoucí jako předtím. Je to půl roku, co Mirek Topolánek Fischerovi dával ultimáta, která nikoho nezajímala. Předsedovi ODS pak nezbylo než se stáhnout a bručet od postranní čáry. Teď o víkendu zase Petr Nečas pohrozil stažením podpory vládě, stačil však jeden den a stáhl se on. Ústupový manévr spočívá v návrhu, že by poměr sil v kabinetu, vychýlený vůči ČSSD, mohli narovnat zelení. Jenže jakkoliv se Michael Kocáb svému osudu vzpírá, právě dnes zelení z vlády svého posledního muže stahují.
Pozici ODS vůči Fischerovi oslabují dvě věci. Strana zatím nevyřešila, kdo vlastně za ni bude jednat. Hlavně ale ostatní na jejím čele vidí znamení porážky.
A s takovými nemusí vážně jednat ani ten, kdo jinak rád uhne.
Slabá povaha vychází vstříc předpokládaným vítězům – dva měsíce před volbami s touto daností lidského chování už neudělá nic ani Nečas.
