Prvotřídní evropské scény nevídáme často

Třináctý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka, který právě skončil, letos přišel se zmenšeným programem. Tím je myšleno, že nabídl oproti minulosti „jen“ tři velké „regulérní“ produkce, které přivezl Berliner Ensemble, Kammerspiele z Mnichova a Burgtheater z Vídně. A vůbec to nebylo na závadu. Za prvé to jsou nejlepší scény i v evropském kontextu, a kdyby šlo jen o to, že tak můžeme vidět vynikající herce z významné divadelní kultury, je to dost. Je třeba si uvědomit, že dovoz tří inscenací z takových divadel není levný a domácí festivaly v tomto směru hodně pokulhávají, a když to jen trochu jde, využívají finanční pomoci institucí, jakou je třeba British Council. Je to velká škoda, protože český divák se doma kromě německého festivalu s vrcholnými evropskými scénami prakticky nesetkává. Co s tím ovšem chceme dělat, když nedávno opět v televizi zaznělo, kolik který evropský stát vydává na kulturu: jsme zase na chvostu.