Kdo a kdy konkrétně vás oslovil s nabídkou, zda byste chtěla kandidovat na prezidentku?
Je to velmi jednoduché, v sobotu za mnou přišli pánové Miroslav Grebeníček a Vojtěch Filip. Bylo to na Hradě někdy kolem poledne, ještě před vyhlášením výsledků třetího kola první prezidentské volby.
A co vám řekli?
Že jim občané říkají, že bych nebyla špatná prezidentka, a zda bych neměla chuť být zařazena mezi ty, o kterých se uvažuje.
Co jste odpověděla?
Odpověděla jsem, že s tím nemám žádný problém a takové nabídky si velmi vážím.
Byla jste jejich nabídkou překvapena?
Byla jsem překvapena tím, že mě oslovili právě tito pánové a právě v takovou chvíli. Nepředpokládala jsem, že se v tak vyhrocené situaci, jaká v tu chvíli byla na Hradě, někdo zamýšlí nad tím, co dál, a že zrovna já budu oslovena. Zaskočena jsem ale nebyla – nechci, aby to znělo neskromně – mám takové ohlasy od občanů. Třeba na chatu Frekvence 1 mi lidé psali, jestli nechci kandidovat, někdy mi to přijdou říct s kytičkou do mojí kanceláře...
Proč si myslíte, že vám to lidé říkají?
Patrně je na mně něco oslovuje, snad určitá přímočarost nebo styl padni komu padni. Každému poděkuji a neptám se proč. Ale když se nad tím zamyslím, dá se to shrnout slovy: Vy se nikoho nebojíte.
Nebylo vám nepříjemné, že vás oslovili zrovna komunisté?
Nebylo mi to nepříjemné. Jsou legitimní součást české politické scény. Jsme v situaci, kdy se každý uchází o hlasy KSČM. A když se rozhlédneme po politických stranách, téměř v každé jsou bývalí komunisti. Nevidím v tom problém. A sami komunisté říkají, že nejsem levicový kandidát. Vidím to jako určité vstřícné gesto od levicové strany směrem k nelevicovým.
Proč jste vlastně byla na Hradě? Čekala jste nějakou takovou nabídku?
Můj europoslanecký mandát mi umožňuje zúčastnit se volby a mě to zajímalo. Šla jsem se tam podívat čistě ze zájmu, abych si udělala představu, jak vypadá česká politická scéna v takovém momentu.
A jak vypadá?
Velmi špatně. Je to mrhání penězi daňových poplatníků. To, co se odehrálo, je koňský handl plný nechutností. Lidé se z diskusí zcela vytratili, občan nikoho nezajímá. Každého zajímali jen lobbisté, kterých tam bylo plno, výhrůžky, nadávky, a lidi nikoho.
| Jana Bobošíková (*1964) |
| Tato absoloventka VŠE působila v médiích od konce roku 1989 až do července 2004. Šlo hlavně o elektronická média – televize (ČT i Novu), ale také internetové zpravodajství (Interview 21). Do politiky vstoupila naplno svojí úspěšnou kandidaturou do Evropského parlamentu (2004) za hnutí Nezávislí. S ním se pak však rozešla, a v roce 2006 založila stranu Politika 21. Bobošíková je vdaná, má dvě dcery. Manžel Pavel jí dělá asistenta a podniká ve sklářství. |
To je předčasný dotaz. Zamýšlím se nad tím, co bych dělat chtěla. Ale dokud nebude má kandidatura reálně na stole, je předčasné o tom mluvit.
Už si sumírujete předvolební prezidentský projev?
Sumíruji. Ale teď je předčasné mluvit o obsahových věcech nahlas. Jsem odpovědný člověk, zamýšlím se nad nimi, ale mluvit o nich zatím nebudu.
Nechcete aspoň shrnout základní poselství vašeho případného projevu?
Nechte se překvapit, pokud to vyjde, tak ho uslyšíte.
Co si od své případné kandidatury slibujete? Asi ne to, že budete zvolená?
Podívejte se, to záleží na rozložení politických sil. Co si od toho slibuji... Cítím to jako šanci utkat se v demokratické volbě. Jaká bude má šance, záleží na tom, kolik bude volitelů, kteří a jací budou další kandidáti.
Budete zklamaná, když se nakonec prezidentskou kandidátkou nestanete?
Nebudu, šla jsem do toho s tím, že to není jisté. V Politice 21 bych musela jako předsedkyně skončit
Co tomu říká vaše strana Politika 21?
Moje strana je s tím srozuměna a byla by srozuměna i s tím, že v případě kandidatury bych z předsednické funkce musela odejít.
LN Co dnes vlastně Politika 21 dělá? Naposled o ní bylo slyšet, když za ni kandidovala exmanželka Mirka Topolánka?
Udělala jednu věc, kterou zatím nikdo jiný neudělal. Napsala novou ústavu. Seznámila jsem s tím novináře, ale neměli o to zájem. Je v ní odvolatelnost poslance a soudce, zrušení Senátu a mnoho prvků přímé demokracie – dokonce i přímá volba prezidenta.
Bral váš legislativní pokus někdo vážně?
Patrně ne, z té tiskové konference, kterou jsme uspořádali, nevzešla ani řádka. Byť to nikým nebylo zpozorováno, považuji to za veliký příspěvek do debaty. Politika 21 opravdu usiluje o to, aby se Česká republika někam hýbala.
Vaše dosavadní pokusy o vstup do politiky na domácí scéně nebyly zrovna úspěšné – kdo si dnes vzpomene na hnutí Nezávislí, jehož jste byla kdysi volebním lídrem? Ve volbách neuspěla ani Politika 21. Nebojíte se dalšího debaklu?
Paní redaktorko, v demokracii je politika otevřený prostor, jsou tam vítězové a poražení. Pokud jde o působení v politice, tak tam já se opravdu nebojím vůbec ničeho.
Změnil se od soboty, kdy vás komunisté se svou nabídkou oslovili, nějak váš život?
V žádném případě. Ve veřejném prostoru jsem celá léta, ať už v médiích, nebo v politice. Je to jen jeden z dalších kroků. I když v jednom ohledu to můj život malinko změnilo. Moje patnáctiletá dcera měla virózu, a když se ráno celá zpocená probudila, říkala: Celou noc mě honil Paroubek s Klausem, oni tě zavraždí.
