NEW YORK Pro většinu Američanů jsou ztělesněním zla. Teď se obyvatelé USA musejí dívat na to, jak se íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád a libyjský vůdce Muammar Kaddáfí procházejí ulicemi New Yorku.
Oba lídři totiž přijeli na každoroční zasedání Valného shromáždění OSN, kde mají rovněž promluvit. Oba dva politici ale zjišťují, že ve „Velkém jablku“ a potažmo Americe nejsou vítáni. Dokonce se dá říci, že tu jsou za vyhnance. Například je nechce ubytovat žádný z newyorských hotelů. A když se pár takových našlo, vedení daného hotelu zaplavily stovky e-mailů od rozzuřených Američanů, kteří požadovali, aby rezervace pro jednoho či druhého byla okamžitě zrušena. Takovým příklad je například hotel Helmsley, který měl v plánu ubytovat Kaddáfího. Mluvčí hotelu ale pod nátlakem veřejnosti nakonec vydal prohlášení, že „pro pana Kaddáfího není v hotelu místo“.
Kaddáfí uvažoval o tom, že by bydlel ve stanu, ve kterém často nejen přespává, ale vítá i vysoce postavené zahraniční politiky a diplomaty. Kaddáfí o sobě takto vytváří image obyčejného beduína, jenž má blízko k lidu. Jenže libyjský vůdce chtěl stan vztyčit v Central parku, což mu vedení města nepovolilo. Kaddáfího navíc vítaly některé bulvární deníky vzkazy, že nejlepším ubytováním by pro něj bylo vězení. Tak se například vyjádřil deník Daily News s odkazem na Kaddáfího letitou podporu terorismu.
Kaddáfí ale v posledních pár letech zcela otočil. Z kdysi zapřisáhlého nepřítele Ameriky je teď, alespoň na oko, její spojenec. Libyjec Ahmed Sharkir, který do New Yorku přijel před půl rokem a živí se zde jako taxikář, tuto proměnu vysvětluje. „Kaddáfí nechtěl dopadnout jako Saddám Husajn. Nebál se tak ani o svůj život, ale o osud naší země,“ říká tento čtyřicetiletý muž. O svém prezidentovi mluví se směsicí respektu, sympatií i strachu. „On je velmi inteligentní a silný vůdce. Může si tak dovolit úplně všechno. Dnes je pro něj Amerika přítel, ale příští rok pro něj třeba bude zase zlem,“ dodává. Se zájmem se proto tento Libyjec dívá na Kaddáfího projev ve Valném shromáždění. „Nečekám, že by tam řekl něco kontroverzního právě proto, že mu teď jde o dobré vztahy se Západem. Chce Libyi pozvednout a opět tak oživit svůj sen být králem Středního východu,“ uvažuje Ahmed.
Letos se v OSN očekává méně vyhraněných projevů proti Americe. Nový prezident Barack Obama se totiž těší celosvětové popularitě a je navíc ochotny vést dialog a naslouchat. Přesto se v případě Ahmadínežáda kritika Západu dá očekávat. „Myslím si, že diktátoři typu Ahmadínežáda se snaží o sobě vytvořit obraz tvrdého chlapíka, který se nebojí postavit se Američanům. Je to hra pro domácí íránské publikum,“ říká k tomu Edward C. Luk, profesor mezinárodních vztahů na Kolumbijské univerzitě.
Minulost mu dává za pravdu. V roce 1996 tehdejší kubánský ministr zahraničí Roberto Robain po projevu Billa Clintona řekl na adresu USA: „Čelíme King Kongovi, který utekl z klece a ničí nekontrolovatelně všechno kolem sebe.“ O deset let později venezuelský vůdce Hugo Chávez zase po vystoupení George W. Bushe řekl, že je na pódium ještě „cítit síra“.
Hotel teroristů Ahmadínežádův příjezd do New Yorku ale vzbuzuje pozdvižení. V Teheránu poprvé na veřejnosti označil holocaust za „lež“. Předtím o masovém vyhlazení Židů hovořil jako o „mystériu“. Tradičně silná židovská lobby města New York je tak připravena Ahmadínežádovi dát najevo svoji nenávist.
„Ahmadínežád je člověk toužící po genocidě. Svět by si to měl uvědomit a bojkotovat ho nejen v hotelích,“ říká Jicchak, jenž v horní části Manhattanu studuje na židovské univerzitě Ješiva. Ahmadínežád ale k nelibosti tohoto mladíka nakonec možná v jednom z luxusních manhattanských hotelů útočiště najde. Hovoří se o tom, že bude bydlet v hotelu Barclay, který si během posledních dnů vysloužil přezdívku „hotel teroristů“.
A Kadddáfí? Pokud opravdu bude chtít přespat ve stanu, má k dispozici jen jedno místo - libyjskou misi.
O autorovi| Eduard Freisler, dopisovatel LN v USA
