To je výbava, s níž Alexandr Jakovlev napsal řadu knih věnovaných tématu totality.
Podle neúplných údajů pouze v Ruské federaci od roku 1923 do roku 1953 činil celkový počet odsouzených více než 41 milionů lidí. Nejen takovými ciframi, ale i konkrétními osudy, které se za nimi skrývají, sumarizuje Alexandr N. Jakovlev (1924–2005) zkušenost Ruska s bolševismem. Rusko plné křížů je první z jeho mnoha publikací přeložená do češtiny a vzbudila očekávaný ohlas.
Pro českého čtenáře, uvyklého enigmatičnosti dokumentů vypovídajících o zločinech českých komunistů, je překvapivý už sám fakt, co všechno lze dodnes najít v sovětských archivech. František Janouch v předmluvě tuto záhadu vysvětluje: „Od carské ochranky bolševici totiž převzali jedno pravidlo: Důležité státní i policejní dokumenty nesmí být nikdy skartovány. Na archivních deskách a šanonech bylo napsáno: Zachovat navždy!“
A tak v knize najdeme až hrůzně autentické texty mapující udavačskou atmosféru v intelektuálních a uměleckých kruzích, která tolik usnadnila práci vymítačům veškerých duchovních hodnot, konkrétní svědectví o nástrojích používaných při likvidaci intelektuálů, rolníků, důstojníků, duchovních, příslušníků jiných etnik atd. „Podle dokumentů bylo mnoho kněží, řeholníků a řeholnic nelidsky týráno, křižovali je na oltářních dveřích, vařili v kotlích s vroucí smolou, skalpovali je, škrtili štólami, polévali rozžhaveným olovem, topili v dírách prosekaných v ledu...“
Nesdílím nadšení těch, kteří u Jakovleva zvlášť vděčně kvitují odhalení zrůdné podstaty komunismu či skutečnosti, že Lenin nebyl o nic menší zrůda než Stalin. To už snad bylo učiněno dříve a lépe. Stejně tak se asi nikdy nezbavím ostražitosti nad interpretacemi lidí, kteří se s komunismem jednou zapletli, ale pak jaksi zázračně prozřeli. Toho druhu mi připadá i Jakovlevova nemístně patetická reflexe vlastního přerodu: „Za přesnost neručím. Něco takového není věcí jednoho okamžiku. Je to dlouhý a mučivý proces.“ Ale knihy mohou psát jen ti, co přežili. A Jakovlev naštěstí většinou nechává za sebe mluvit historické prameny. A díky Bohu za každou pravdu – i kdyby byli všichni Kréťané lháři!
Pro knihu hlasovali Milan Jungmann, Anna Kareninová, Ivan Klíma, Jiří Opelík, Jiřina Šiklová a Marie Vaculíková. Psal o ní Ludvík Vaculík v Posledním slovu 19. 8. 2008.
7. až 8. místo Rusko plné křížů
Alexandr Jakovlev Přeložili Jana Červenková a Milan Jungmann. Vydal Doplněk, Brno 2008. 200 stran.
