Dnes o puddingu, který vůbec není pudinkem Když se řekne pudink, máme my Češi jasno: to je ta sladká, z mléka a prášku vařená škrobovitá a rosolovitá hmota, jež mnohým z nás tak chutnala, když jsme byli malí. Překladatel z češtiny zde nebude muset pátrat, oč jde – otázka zní, zda ve svém jazyce najde odpovídající výraz.
Zato v Anglii, odkud slovo pochází, to vůbec jasné není, protože když si hrdina v anglickém románu dá pudink, může to znamenat nejrůznější věci. Vedle toho, co si pod pudinkem představujeme my, zde může jít o v podstatě jakýkoli moučník. Ale taky o nákyp či žemlovku, popřípadě kaši nebo pyré, ve slaném i sladkém provedení.
To ještě zdaleka není všechno, protože za anglickým výrazem pudding se může schovávat i masová nádivka, mleté maso, sekaná, jitrnice, jelito nebo tlačenka. A v severoanglickém Yorkshiru se tak nazývá příloha k masitým pokrmům v podobě jemného těsta, jež v tamější kuchyni plní funkci srovnatelnou s našimi knedlíky.
Pokud by se pudding měl jakžtakž definovat, dalo by se říct, že to je vlastně jakákoli víceméně amorfní poživatina nejrůznějších chutí a barev. Ne vždy je ovšem anglický pudink zdravý. Když se jím v detektivce bude cpát pes, bude to asi to poslední, na čem si v životě pochutnává, protože zde se jedná o otrávený kus žrádla, co mu přes plot hodil záludný zločinec.
Vedle nás si tenhle výraz z angličtiny vypůjčili i Skandinávci a rozšířili si ho pro změnu o své obsahy. Už jsem se na tomto místě zmiňoval o švédském lososovém pudinku neboli zapékaných bramborech s lososem. Norský masový pudink je vlastně naše sekaná. Zato u tamějšího rybího pudinku se člověk nemůže zbavit dojmu, že to je z nouze ctnost neboli rozemleté zbytky jinak báječných ryb, které už se nedaly upotřebit žádným lepším způsobem. Na pohled to vypadá jako mozzarella a doma připravované by to nemuselo být až tak zlé, ale v obchodě kupované to chutná tak, jak si člověk představuje, že asi chutná polystyren.
Tenhle materiál se ovšem na Severu vyskytuje i v podobě kuliček nebo placiček vyhlížejících jako karbanátky nebo lívanečky – v tomhle posledním případě norský i švédský název v doslovném překladu znamená „rybí koláče“ (Dánové zde dávají přednost vznešenějšímu výrazu frikadela).
Ve skandinávských výrazech pro koláč (dánsky kage, norsky kake a švédsky kaka) lze rozpoznat jejich příbuznost s anglickým cake a překladatel se s nimi při práci setkává asi stejně tak rád jako s tím pudinkem, protože ve všech zmíněných jazycích můžou znamenat jakékoli sladké pečivo. Pak je na překladatelově citu a úsudku, jak si poradí. Skrývá se za nimi všechno možné, od drobného čajového pečiva, keksů a sušenek přes placičky, řezy, koláče, buchty a dortíky až po bábovky a obrovské, hojností překypující dorty s krémem, ovocem a šlehačkou.
Překladatel se může vydat na tenký led a rozhodnout se pro jeden konkrétní výraz, ale nemá nejmenší jistotu, že se rozhodl správně. Nebo může být opatrný a naservírovat dotyčné postavě prostě jen zákusek. Pokud by se čtenář v takovém případě chtěl čílit, že to není dostatečně konkrétní a že on by rád věděl, co přesně si dotyčný k tomu kafi dal, a jak je možné, že to překladatel neví, dalo by se mu odpovědět tak, že on to nejspíš nevěděl ani sám pan spisovatel.
***
Když se například v anglické detektivce bude cpát puddingem pes, bude to asi to poslední, na čem si v životě pochutnává.
O autorovi| Robert Novotný, překladatel
