Milovník dobrého jídla a vydavatel Pavel Maurer bere automobil jako dopravní prostředek. „U mě je hlavní bezpečnost,“ říká. „Chci, aby auto bylo svižný, ale nejvíc, aby bylo bezpečný.“ Potřebuje i prostor. „Jsme čtyřčlenná rodina, já sám měřím dva metry, moje dcera skoro taky a občas vozíme většího psa.“ Řídit začal, ještě než si udělal řidičský průkaz. „Když mi bylo asi sedmnáct, potajmu jsem si půjčoval tatínkova Trabanta na cesty do školy. Pak jsme se s klukama před sebou hrozně předváděli, kdo si půjčil tátovo auto a přijel s ním na gympl, byť ještě neměl papíry. Zaplať pánbůh nás nikdo nechytil,“ vypráví.
Labužník je již asi patnáct let věrný značce Volvo. „Když jsem měl úraz na lyžích, strašně jsem se vyděsil, že bych mohl taky umřít, a investoval všechny peníze do ojetého Volva 850.“ Druhou osmsetpadesátku má dodnes a k ní pořídil větší XC90.
Pavel Maurer rád cestuje. „Baví mě jezdit autem po republice a Evropě. Ve městě se ale pohybuju na skútru nebo veřejnou dopravou. Bych byl rád, kdyby lidi po městě míň jezdili autama.“ Přes chladnější vztah k vozům má malý automobilový sen. „Strašně rád bych jednou jel do USA a půjčil si tam pravou Ameriku, obrovský auto co má šílenou spotřebu, velké sedačky, na kterých se dá spát, a zajezdil si tam s ním sem a tam. Jak mě auta moc neberou, tohle bych si přál.“
