Německá herečka Nastassja Kinská, která dnes slaví padesátiny, celý život hledá a nenachází ideální rodinu.
LOS ANGELES / PRAHA „Když jsem byla malá, neustále jsme byli na cestě. Už ani nevím kde všude, v Německu, v Itálii nebo ve Venezuele. Jediné, co jsem si přála – mít nějaký řád,“ vzpomíná na své dětství Nastassja Kinská v jednom z mála rozhovorů, které poskytla, v show Davida Lettermana.
Mladá dívka se toulala světem stejně jako ve vlastní rodině. Někde mezi excentrickým otcem, německým hercem Klausem Kinským, o kterém říká: „když jsem se mu dívala do očí bylo tam peklo i nebe zároveň“, a matkou, rovněž herečkou, která nakonec dala před kariérou přednost dceři. Když bylo Nastassje devět, otec od nich odešel a kontakt s ním se na dlouhou dobu přerušil. Ať už ho vnímala jakkoliv, hledá ho prý po celý život.
Ve uzavřeném světě, v němž žila jen s matkou, se necítila dobře. Snad proto, že tvrdohlavá Nastassja šla za svým snem, zato matka jen pasivně sledovala, jak se dceři daří. Zásadní rozhodnutí padlo tam, kde by ho nikdo nečekal. Ve vězení. „Bylo mi patnáct, chodila jsem celé dny po obchodech a kradla malé dárky pro matku. Malé obyčejné věci, ale chtěla jsem jí prostě udělat radost. Jednou mě chytili a šla jsem do vězení pro mladistvé. Byla jsem tam v malé cele, úplně sama a došlo mi, že už chci být vždycky jen sama za sebe, že musím pryč,“ řekla pro The Guardian. Víc než jen „ta krásná herečka“ Pro svůj sen nemusela dělat vlastně vůbec nic. Stačilo, že ji jednou zahlédla na diskotéce manželka německého režiséra Wima Wenderse a její kariéra začala. Hrála ve filmu Falešný pohyb němou dívku Mignon. Pak dostala roli venkovské dívky Tess ve stejnojmenném filmu Romana Polanského. Režisér v ní objevil dítě-ženu, křehkou, a přesto silnou. Vzdorovitou, a přesto pokornou. Když Nastassju viděl poprvé, věděl, že v téhle roli bude skvělá, ale nejdřív ji poslal do Ameriky na několikaměsíční kurz herectví. Nastassja se připravovala vlastně už jen formálně, protože to, co do té doby prožila, jí bohatě stačilo jako inspirace pro roli.
Mladá herečka s Polanským navázala vztah, následovaly další. Všechny připomínají věčné hledání otce. Herečka se k tomuto tématu odmítá vyjadřovat. Jisté je jen to, že celý život touží po své vlastní velké rodině. V roce 1984 si vzala egyptského filmaře Ibrahima Moussu. Narodili se jim syn Aljosha a dcera Sonja. Rozvedli se v roce 1992. Později žila s hudebníkem Quincym Jonesem, se kterým má dceru Kenyu.
V osmdesátých letech byla vnímaná především jako „ta krásná herečka“. Její tvář uchvacovala na titulních stranách, ale Nastassja hledala filmy, kde bude i něco víc než hezký pohled pro kameru. Úspěšný se pro ni stal rok 1982, kdy se potkala se slavným Francisem Fordem Coppolou. Obsadil ji do svých snímků Jedna od srdce a Kočičí lidé. Jak bývá u tohoto režiséra obvyklé, byly oba snímky úspěšné a na festivalech vysoko ceněné. Po návratu k evropským tvůrcům natočila Kinská další film, který ji proslavil, road movie s názvem Paříž, Texas.
V roce 2001 navštívila Kinská filmový festival v Karlových Varech a představila film Americká rapsodie. Je o ženě, která po letech nedobrovolného odloučení od své malé dcerky hledá cestu, jak se k ní přiblížit. Téma, které se v životě Kinské objevuje neustále. Téma hledání a nenacházení rodičů.
