Půlmaratonové štěstí tří vozíčkářů

(PSEUDO)HRDINOVÉ Ještě do minulého týdne jsem si myslela, že běhy Prahou, ať už na dovezeném sněhu, nebo v maratonském davu, jsou hlavně příležitostí pro reklamu sponzorů. Minulý víkend mi to sice potvrdil, ale také maličko rozmluvil. V médiích to sice vypadalo, že hvězdami závodu byli vítěz Joel Kimurer, startér Václav Klaus a fotbalista Pavel Nedvěd, ale není tomu tak. Příběh tří dětí z Jedličkova ústavu, které se na závod vypravily na vozíčcích, je dojemný aspoň ze dvou důvodů. Jednak pro jejich odvahu, s níž se mezi zdravé běžce vydaly. A také pro ty, kdo jim to umožnili. Vlastně kromě zúčastněných nikdo neví, že to byli vedle vodičů hlavně medici. Přesněji občanské sdružení Running With Those Who Can't, založené studenty 3. lékařské fakulty v Praze a z Prague College. V jejich hlavách (nebo spíš srdcích?) vznikl nápad koupit dětem invalidní vozíky. Uspořádali „výdělečné“ akce, a vložili i vlastní peníze. Zatímco z účasti profesionálního sportovce se stala „senzace“, ta opravdová se bohužel obešla bez kamer a ti, kteří na půlmaratonu přímo nebyli, se o ní nedoslechli ani slovo. Agentury zahleděné do „úspěšných“ a „krásných“ hrdinů možná ani nenapadne, že to půlmaratonové štěstí tří malých vozíčkářů by někoho mohlo zahřát na duši víc než úsměv Pavla Nedvěda.