David Remnick (* 1958) nedávno vydal knihu o prezidentovi Baracku Obamovi s názvem The Bridge (Most). Když si vybavoval okamžik Obamova zvolení do čela státu, několikrát si vzpomněl na sametovou revoluci a Václava Havla. Zatímco český prezident vystavěl most z totality do demokracie, Barack Obama zase završil boj za rovnoprávnost amerických černochů. LN Ve své knize píšete, že vám davy Obamových příznivců v Chicagu, kde budoucí prezident pronesl projev těsně po svém triumfu ve volbách, připomněly sametovou revoluci...
Takovou hromadnou radost z politického vývoje zažijete ve svém životě jen párkrát. Živě si pamatuji na večer v divadle Laterna Magika, kde Havel, Dubček a ten kněz... Václav Malý slavili, když se dozvěděli, že komunistická vláda padla. Také jsem sledoval mohutný dav lidí, kteří jásali, zpívali, cinkali klíči na Václavském náměstí, kde byl Havel navržen na prezidenta. Vzpomínám rovněž na srpen 1991 v Moskvě, kdy se Jelcinovi podařilo odvrátit komunistický puč. Nic ale netrvá věčně, radost je krátkodobá agonie a rozčarování číhají v pozadí. Ale to kolektivní nadšení v Chicagu, Praze či Moskvě bylo úžasné.
* LN Už v roce 1989 jste byl renomovaným novinářem a spisovatelem. Jak jste se díval na budoucí československé postkomunistické lídry oblečené do džínsů, vytahaných svetrů a triček?
To ale bylo stejné i v Moskvě. Šel jste do parlamentu a viděl tam nové postkomunistické vůdce v džínsech nebo v teplácích na běhání. Když se ale na toto období dívám zpětně, mám pro ty teplákové soupravy velkou nostalgii. O ruské politice něco vím, a pohled na těch sto loutek, které dnes sedí v dumě v oblecích..., to je velmi smutná podívaná.
* LN Putinovo Rusko zřejmě není Ruskem, které jste si představoval na počátku 90. let...
To, co se dnes v Rusku děje, není povzbudivé. Jde tu o korporativní, autokratický režim, který spláchl staré oligarchy. Jejich místa zaujali noví oligarchové neboli přímo mocní z Kremlu. Existuje tu sice více osobní svobody než za komunismu, můžete například cestovat, ale pokud se snažíte proniknout do politiky, v tu chvíli vás klepnou přes prsty nebo se s vámi stane něco daleko horšího. To je skutečně daleko od nadějí a představ, které lidé měli na počátku 90. let.
Gulag už není potřeba
* LN Ve svém nedávném komentáři o bývalém magnátovi Michailu Chodorkovském (moskevský soud koncem minulého roku Putinovu odpůrci prodloužil trest za mřížemi o šest let – pozn. red.) jste o Putinovi napsal, že se vyžívá v krutosti...
Myslím si, že se Putin svou krutostí dokonce chlubí a předvádí ji jako svou dovednost, jako svůj jedinečný rukopis. Jeho metody jsou jiné než metody komunistických kádrů, nezavírá masy lidí do gulagu. On gulagy nepovažuje za nezbytné, navíc je jejich chod drahý. Putinovi stačí exemplární případy. Nepotřebuje uvěznit celou podnikatelskou třídu, protože ji potřebuje. Vybere jen pár jedinců, jako například právě Chodorkovského. Jeho vzkaz přitom zní: Nezahrávej si se mnou. Nemysli si, že si postavíš privátní plynovod, že budeš dělat vládní byznys v zahraničí, že můžeš získat vliv v politice. Pokud to nechápeš, skončíš ve vězení na rusko-čínské hranici.
* LN Kreml tvrdě zachází i s novináři...
To je velmi podobné. Opět tu Putin nepotřebuje zavádět celoplošnou cenzuru. Současné Rusko není o ideologii, všechno je jen o penězích. Igor Sečin, Putinova pravá ruka, na ideologii kašle, je mu ukradená. Zajímá ho jen to, aby měl kontrolu nad ruskými přírodními zdroji a nad ziskem, který přinášejí.
* LN Amerika je k Putinovu Rusku přátelsky naladěna. Bush Putina nazýval dokonce svým osobním přítelem...
Americká politika v posledních letech umožňuje Putinovi daleko snadněji zamést s domácími protesty, s opozicí. Jak mu máme my Američané kázat o morálce, dodržování lidských práv, když máme na krku Abú Ghraíb, vylhanou válku v Iráku či Guantánamo? Putin i čínská vláda to tak mají mnohem jednodušší.
* LN Zdá se ale, že Obama s Putinem žádný vřelý vztah nenavázal. Vy tvrdíte, že během svého úřadování si americký prezident nevytvořil blízký vztah k žádnému ze světových lídrů...
To skutečně není jeho styl. Například Bill Clinton měl blízko k Havlovi, Kohlovi nebo Jelcinovi. Ale každý prezident je lidská bytost s rozdílnou osobností. Clinton je velmi vášnivý, nesnažím se tu o žádnou sexuální narážku, chci říci, že když proti němu sedíte, zcela se na vás soustředí, máte pocit, že jste pro něj v tom okamžiku nejdůležitější člověk na světě, jediný, na koho právě myslí. Máte pocit, že vás považuje za fascinující bytost, dokáže vás opticky obejmout. Obama si zachovává odstup. Má ale vynikající mysl, dokáže odolat stresu, nepanikařit. Nemyslím si, že bychom se měli u Obamy obávat nějakého osobního selhání, jako právě třeba u Billa Clintona.
* LN Obamu jste nedávno popsal jako jednoho z nejrozumnějších prezidentů v historii...
Když se podíváte na předchozí americké prezidenty, na všech lze najít nějaký nedostatek. Jimmy Carter byl inteligentní, ale na tuhle práci prostě nestačil, Richard Nixon byl paranoidní maniak, o Georgi W. Bushovi a jeho omezeném intelektu ani nemusím mluvit. Obama sice není všeobjímajícím prezidentem, ale mám za to, že je to jeden z nejméně šílených prezidentů v historii USA. Je pro tento úřad adekvátně vybaven. Prezident nakonec není o charakteru, který je sice důležitý, ale daleko důležitější je schopnost vládnout v daném historickém, politickém a hospodářském kontextu.
* LN Přesto Obama a jeho demokraté utrpěli v nedávných volbách do Kongresu drtivou porážku. Jak je možné, že i tak populární prezident, jakým Obama před dvěma roky byl, prohraje tyto důležité volby?
Protože existuje rozdíl mezi romancí a manželstvím. V Obamově případě jsou důvody zjevné. Ujímá se moci v době, kdy je země v recesi, kam zabředla kvůli Wall Street. Potýkáme se s vysokou nezaměstnaností, máme tu stále dvě války. Obama prostě není kouzelník. Navíc každý politik, který se dostává na vrchol na tak obrovské vlně očekávání, je vystaven nebezpečí stejně velkého zklamání.
* LN Obamovi kritici a rovněž mnozí jeho stoupenci tvrdí, že prezident může za volební porážku i svým vlažným rétorickým stylem. Vyčítají mu, že se příliš často držel zpátky. Souhlasíte?
Je pro mě záhadou, proč takový skvělý řečník, jakým byl během své kampaně, je jen průměrným komunikátorem jako prezident. Tomu upřímně nerozumím.
Na druhé straně řada jeho sympatizantů, především z řad Afroameričanů, mi během prezidentské kampaně říkala, že Obamu jako prezidenta budou jeho odpůrci sabotovat, aby ho tak historicky znemožnili...
Pokaždé, když má nějaká skupina, kmen, etnikum, které si prošly lety utrpení, šanci uchopit moc, obává se bezpočtu věcí, například že jejich reprezentant ze sebe udělá blázna nebo že bude zavražděn, zostuzován. To je přirozené.
* LN Když se ale díváte na republikánskou opozici vůči většině Obamových zákonů, neměli tito lidé svým způsobem pravdu?
Ale o tom je politika, zuřivé opozici ze strany republikánů čelil i Bill Clinton. Jestli jde o rasisticky motivovaný postoj? Nemám pochyby o tom, že řada členů Tea Party rasisté jsou, ale republikánská opozice je o americké politice, která byla vždy nesmlouvavá. Je to o střetu dvou stran, jejichž výpady zesilují televize jako Fox či internet. V této souvislosti si myslím, že žádný z předchozích prezidentů nebyl tak jako Obama vystaven takové četnosti a hlučnosti zpráv, které realitu značně rozostřují. Američané stále věří bludům
* LN Amerika je dnes tou nejotevřenější společností na světě s lehce dostupnými informacemi, přesto řada Američanů stále podléhá fanatismu a krátkozrakému vidění světa. Není to paradoxní?
Myslím, že je to univerzální, více ale mohu mluvit o Americe. Pravda je, že se tady najde hodně lidí, kteří se domnívají, že naši astronauté nepřistáli na Měsíci, že to byl podfuk vyrobený ve studiu. Další věří na existenci andělů, pak jsou tu jiní, kteří tvrdí, že vakcíny způsobují autismus. Tyto názory vycházejí z řady motivů, z čiré ignorance, manipulace médii, radikálního učení nebo – promiňte mi – z náboženství, i když mám za to, že odmítat náboženství je stejně fanatické. Existuje tu mnoho džinů vypuštěných z lahve. Přesto si myslím, že co se týče fanatismu, Amerika je zcela jinde než například v roce 1965.
* LN V čem vidíte rozdíl?
V možnosti přístupu. Nikdo už Afroameričanům neznemožňuje vstup na prestižní univerzitu či jen do obyčejné jídelny. To je díky obrovskému boji za osobní práva Afroameričanů už dnes vyřešené. Mimochodem, Obama vzešel právě z této generace Afroameričanů, kteří měli přístup na univerzity jako Harvard, Princeton či Yale.
* LN Nachází se tedy podle vás Amerika v postrasové éře?
No, když půjdete do vězení kdekoliv v zemi, zjistíte, že za mřížemi je stále více lidí tmavé pleti, rovněž ekonomické ukazatele hovoří o tom, že se této skupině obyvatel daří hůře. Takže, i když mezi Afroameričany roste počet milionářů či členů střední třídy, Amerika se ještě rozhodně nenachází v postrasové éře. Stejně tak země není jednotná. Obamovo provolání o tom, že Amerika není rozdělena na červené (republikánské) a modré (demokratické) státy, byl sice výtečný politický projev, ale patřil do říše pohádek.
* LN Na dosavadním Obamově prezidentství vás ale, zdá se, nejvíce zklamala jeho politika ohledně globálního oteplování...
Jsem jeho přístupem k tomuto problému velmi zklamán. Řešení totiž neustále odkládáme, ostatně prezidentem jste jen na čtyři roky a globální oteplování nedozná tragických rysů zítra ani pozítří. Navíc spousta lidí v to ani nevěří. Nesmysly, které tuto debatu provázejí, mě ohromují. Spousta idiotů říká; je leden a venku je zima, tak je všechno v pořádku, ne? Pro naše děti a vnuky to ale bude již mít katastrofické následky. Prezident Klaus se mýlí
* LN Jak proti globálnímu oteplování bojovat?
Zvrátit tento vývoj vyžaduje radikální přístup a hodně peněz. Nejde tu přitom jen o spolupráci amerického průmyslu a politického systému, ale o celosvětovou spolupráci, což celý problém jen ztěžuje. My tady v Americe jsme se přitom nebyli schopni dohodnout ani na daňové politice, což mělo být jednoduché. Pak je třeba brát v potaz aspirace Číny a Indie, které prohlašují, že je nyní jejich čas na to, aby se staly rozvinutými zeměmi. To je legitimní argument. Jenže jejich ekonomický růst je také postaven na procesu nešetrném k životnímu prostředí. Každopádně něco udělat musíme, protože hrozba globálního oteplování je bezprostřední.
* LN Jste obeznámen s postojem českého prezidenta Václava Klause ke globálnímu oteplování?
Moc dobře jeho postoje znám a mám pro něj jediný vzkaz: mýlí se. Víc k tomu nemám co říct.
Jsem daleko větším příznivcem jeho předchůdce Václava Havla. A to nejen kvůli jeho politickému životopisu, který považuji za jeden z nejzajímavějších v historii. Také za jeho heroický, disidentský postoj. Dobře vím, že se také za své kariéry dopustil řady chyb. Například se mýlil ohledně Iráku (Havel podpořil Bushovu invazi do Iráku – pozn. red.). Ale jako politik dokázal převést zemi z komunismu přes most do demokracie. Není mnoho takto požehnaných lidí.
***
Představujeme David Remnick se narodil 29. října 1958 v sekulární židovské rodině v Hackensacku v New Jersey. V roce 1981 získal na Princetonské univerzitě diplom ze srovnávací literatury a o rok později zahájil svou novinářskou kariéru jako sportovní redaktor The Washington Post, psal hlavně o americkém fotbalu. V roce 1988 se stal moskevským zpravodajem, z čehož vytěžil materiál na knihu Leninův hrob: poslední dny sovětské říše, za kterou dostal v roce 1994 Pulitzerovu cenu. Roku 1992 se stal kmenovým autorem listu The New Yorker a v roce 1998 jeho editorem. V dubnu 2010 vydal biografii prezidenta Baracka Obamy nazvanou The Bridge, založenou na stovkách rozhovorů s jeho přáteli a spolupracovníky.
O autorovi| EDUARD FREISLER, Autor je dopisovatelem LN v USA
