Je to malý krok pro Topolánka, ale velký skok pro Česko. Otřepané měsíční klišé na tenhle týden docela padne. Topolánek v Bílém domě, Topolánek jedná o radaru, Topolánek podepisuje memorandum o bezvízovém styku s USA. Tak budou vypadat novinové titulky až do pátku. A co na to občan?
Bude smět do Ameriky bez víza. Ale i tu platí něco za něco. Bojí se poskytovat informace? Ať zůstane doma. Bojí se cestovat s ozbrojenci na palubě? Ať zůstane doma. Bál se až dosud ne víz, ale úřední buzerace s nimi spojené, poplatků, drahých telefonátů, osobního pohovoru? Pak ať se cítí jako vítěz – ale až po výslechu na americkém letišti. Plus to ovšem je: vládně nařízenou svévoli nahradí svévole jednotlivých úředníků, a na tu jsme zvyklí z domova.
Občanův zrak nemíří až tak vysoko, ale při troše snahy ten posun viditelný je. Proč vlastně Amerika nabízí bezvízový styk? Aby si koupila český souhlas s radarem? Kdepak. Je to vedlejší efekt jiného posunu. Amerika si nás opět všímá. Hledáte-li někoho, komu za to poděkovat, obraťte se na Vladimira Putina.
