MIROŠOVICE Naučná stezka „Krajinou barona Ringhoffera“ připomíná život slavného továrníka 19. století, který se významně podílel na utváření krajiny na východ od Prahy. Více než dvě stě let starý odkaz rodu průmyslníků se nevytratil dodnes.
Ringhofferova stezka čítá celkem dvacet kilometrů a zdolat se dá pěšky nebo na kole. Na trase, která začíná ve vlakové stanici v Mirošovicích a končí v Kamenici, je deset zajímavých zastavení. Historie rodiny Ringhofferů v Čechách začíná rokem 1769, kdy přišel do Prahy mědikovecký mistr František Ringhoffer. Otevřel si tu dílnu na výrobu pivovarnických pánví a zařízení pro lihovary. Jeho syn Josef živnost převzal a rozšířil. Na svého otce a dědečka navázal mladý František Ringhoffer (1817–1873). Zaměřil se na rozvoj železnice: v roce 1852 koupil na Smíchově pozemky a vybudoval základy pozdějších slavných Ringhofferových závodů, které byly po celém světě známé výrobou luxusních salonních železničních vozů. Jeho tři potomci pak přivedli Ringhofferovy závody až do podoby koncernu, do něhož byly včleněny i závody v Kopřivnici, Studénce a České Lípě.
Z Mirošovic cesta pokračuje ke druhému zastavení v obci Dolní Lomnice. Spolu s Velkými Popovicemi, Štiřínem, Kamenicí, Těptínem a Kostelcem u Křížků spadala do Spojeného dominia rodiny Ringhofferů. Rozsáhlé území využil Ringhoffer pro své hospodářské, společenské a kulturní záměry.
Pivovarská voda pro Prahu
Třetím zastavením jsou „Lesní studny“ u obce Habří, které ukrývají čistou podzemní vodu. Ringhoffer si nechal vodu z Mariánské studánky v Kamenici posílat až na Smíchov. Proto byla roku 1871 zahájena stavba pivovaru ve Velkých Popovicích a v roce 1874 zde byla uvařena první várka piva. Ringhoffer však už „své“ pivo nestihl ochutnat, umřel rok před otevřením pivovaru. V současné době čerpá pivovar, čtvrtý bod stezky, vodu z deseti lesních studní. Z pátého zastavení, po procházce přírodním parkem Velkopopovicko, vede stezka k zámku ve Štiříně. Středověkou tvrz z 15. století přestavěl rod Salm-Reifferscheidů na jednopatrový trojkřídlý zámek. Rod Ringhofferů jej v letech 1900–1905 přeměnil do dnešní podoby. Celý zámecký areál patří mezi nejlépe udržované historické stavby u nás. Úspěch rodu Ringhofferů však v podstatě začal v obci Kamenice, kde zakoupili starý mlýn a přestavěli ho na mědikoveckou dílnu. Sedmé zastavení tak nese název Kamenické hamry.
Osmé zastavení – rodinná hrobka Ringhofferů na Zaječím vrchu – vybízí k bilancování. Ringhoffer nevěnoval pozornost jen železnici. Zisk z prosperujících závodů investoval do citlivého zvelebování nejbližšího okolí, ze kterého pak měli užitek místní lidé. Jako starosta Smíchova například vybudoval plynárnu a vodovod a významně finančně podpořil stavbu smíchovské židovské synagogy. V Kostelci u Křížků se nachází předposlední zastávka: rotunda s kostelem sv. Martina. Podle legendy ji nechal postavit roku 993 biskup svatý Vojtěch na památku dohody o založení Břevnovského kláštera. Naučná stezka „Krajinou barona Ringhoffera“ má svůj cíl v Kamenici přímo u zastávky autobusu.
František Ringhoffer se dočkal společenského ocenění své práce na sklonku života. Rakouský císař František Josef II. mu udělil vyznamenání za zásluhy o rozkvět průmyslu a humanity. Krátce před smrtí jej císař za šlechetnost a práci pro veřejné blaho povýšil do dědičného stavu svobodných pánů a udělil mu šlechtický titul barona.
