Býval skvělým boxerem, ale spáchal ten nejhorší hřích... Parafráze úvodu jednoho ze známých televizních seriálů se hodí na Ludovíta Plachetku dokonale. V roce 1996 skončil tehdy pětadvacetiletý romský boxer osmý na mistrovství Evropy, na olympiádě v Atlantě devátý. Jako nejlepší z českých boxerů. Byl na vrcholu popularity i sil.
Jenže červen roku 1997 všechno změnil. Chtěl se ženit, jeho tehdejší družka ale měla jiné plány. Chtěla jej opustit. Spolu měli tříletou dceru. Když měl přijít o ženu, nechtěl přijít o dítě. A tak vyrazil za družkou domů, aby se dohodli. Místo slov však mluvily činy. Plachetka v hádce vytáhl pistoli, kterou měl coby hlídač na diskotéce, a ve zkratu zastřelil matku družky. Tu od podobného osudu zachránila zaseknutá nábojnice v komoře zbraně.
K činu se přiznal, na podzim téhož roku zamířil do vězení. Na Mírově si měl odsedět třináct let. Za vzorné chování byl po necelých devíti letech zpět. Přesně v den svých pětatřicátých narozenin, 27. března 2006, byl na svobodě. „Box a touha objevit se v profiringu mě vedly dál,“ řekl v pátek večer v hale Sparty na Podvinném Mlýně tichým hlasem.
Fanoušci nezapomněli Opět slyšel vyvolávat nadšené fanoušky „Lud-va, Lud-va“. V ringu řádil v útočném stylu a la Tyson. Popral se i s kluzkou podlahou, soupeři nedal šanci. Mimo ring byl ale tichý, přemítal o každém slovu. Třeba když měl mluvit o tom, co nyní dělá. „Tak různě, pracuji v bezpečnostní agentuře a tak.“
O soukromí se bavit nechtěl. „Lidé mi minulost nepřipomínají, mezi boxery ani na veřejnosti.“ řekl jen.
Když se řeč stočila na box, na jeho tváři se objevil nesmělý úsměv. Bylo vidět, jak si profesionální debut užíval. I přesto, že se před zápasem přejedl a v prvních dvou kolech ho bolelo břicho.
„Splnil se mi sen, chci pokračovat. Dokud budu vyhrávat, tak určitě. Proto jsem do toho šel,“ pravil boxer, který má na kontě přes 300 duelů mezi amatéry. Nyní hodlá bavit fanoušky mezi profíky.
