Naposledy se v Německu konala ordinace rabínů v roce 1940. V roce 1942 pak nacisté definitivně uzavřeli vysokou školu judaistických věd v Berlíně. Německý prezident Horst Köhler a kancléřka Angela Merkelová proto včerejší slavnostní akt v Drážďanech označili za „historickou událost“. „Po holokaustu si mnoho lidí ani neumělo představit, že by život židů v Německu mohl znovu rozkvést. I z tohoto důvodu je dnešní ordinace prvních (poválečných) rabínů v Německu nesmírně významnou událostí,“ uvedl Köhler.
Podle Ústřední rady židů v Německu se jedná o „počátek návratu k normálnímu životu“ židů ve Spolkové republice. Místopředseda rady Dieter Graumann však zároveň upozornil, že židovské obce v zemi by potřebovaly „třikrát třicet“ duchovních. „Obce hladoví po rabínech,“ prohlásil Graumann. Před druhou světovou válkou žilo v Německu šest set tisíc židů, v současnosti jen zhruba sto tisíc, přičemž velkou část z nich představují přistěhovalci ze Sovětského svazu. „Čtyři z pěti členů židovských obcí jsou noví,“ prohlásil Graumann.
Jedním ze tří nových rabínů je Čech Tomáš Kučera. Spolu se svým německým a jihoafrickým kolegou absolvoval pětileté studium na Kolegiu Abrahama Geigera, které bylo založeno v roce 1999 jako součást univerzity v Postupimi. Tato instituce je jediným rabínským seminářem ve Spolkové republice, první studenty přijala v roce 2001. Krátce po včerejší ordinaci - uvedení do funkce - poskytl Tomáš Kučera LN rozhovor.
* LN Co pro Vás tato ordinace znamená?
Především znamená, že když jsem dnes vyšel ze synagogy, tak mě lidé oslovovali „rabíne“, a to je pro mě velice neobvyklé, na ten titul si člověk musí zvykat. Ale myslím, že nejde ani tak o titul. Pro spoustu lidí v mé komunitě zůstanu Tomem, jak mě oslovovali doposud. Pro mě je důležitější otázka, co to znamená být rabínem a jak mám fungovat jako rabín. To je to, co bych se chtěl naučit. Když mě lidé oslovují jako rabína Kučeru, cítím v tom velkou zodpovědnost.
* LN Dnes byli uvedeni do funkcí první tři rabíni v Německu po více než šedesáti letech. Čím byla tak dlouhá časová proluka způsobena?
Neexistovala tu žádná rabínská škola. Není totiž vůbec jednoduché založit školu, která by dokázala vychovat rabíny, je to náročný program a nikdo se o to dlouho nepokusil. Vysoká škola pro židovská studia je v Heidelbergu, ale jim se nikdy nepodařilo ukončit výuku rabínskými studiemi. Oproti tomu na Postupimské univerzitě se židovská studia vyučují už mnoho let a působí tam spoustu slavných profesorů. Z této univerzity mám akademické vzdělání a na Kolegiu Abrahama Geigera jsem potom absolvoval rabínskou formaci.
* LN Lze získat podobné vzdělání někde jinde v Evropě?
V kontinentální Evropě je Kolegium Abrahama Geigera jedinou takovou institucí. Kromě ní existuje pouze Leo Beck College v Londýně, která je naší sesterskou školou.
* LN Německo má osmdesát milionů obyvatel, Vy jste jedním z pouhých tří rabínů, kteří byli po šedesáti letech v Německu ordinovaní, jak vůbec funguje při tak malém počtu rabínů život v německých židovských obcích
My, kteří jsme dnes byli uvedeni do funkcí rabínů, zastupujeme progresivní židovství, které bývá někdy označováno jako liberální nebo reformní. Progresivních komunit je v Německu pětadvacet. Některé z nich už své rabíny mají, protože byli ordinovaní na londýnské Leo Beck College. Já a můj německý kolega dostaneme na starost každý jednu židovskou obec v Německu (v Mnichově a v Oldenburgu, Jihoafričan se vrací do Kapského Města, pozn. red). Jak ale už řekl místopředseda ústřední rady, bylo by potřeba třikrát třicet rabínů, nejen tři.
* LN Jak přímá nebo spletitá byla vaše cesta k tomu, že jste se stal rabínem?
Já jsem absolvoval přírodovědeckou fakultu v Brně. Potom jsem studoval v Götingenu, kde jsme obdržel doktorát z biochemie. A na několikaletá postdoktorandská studia jsem odjel do amerického Nashvillu. Ze Spojených států jsem potom přímo přesídlil do Jeruzalém, kde jsem začal židovská studia.
* LN Kdy ve vašem případě přišlo to rozhodnutí opustit vědeckou kariéru biochemika a věnovat se přípravě na funkci rabína?
Ona to ze začátku nebyla žádná změna kariéry, protože já jsem jel do Jeruzaléma pouze na rok, abych se věnoval židovským studiím a pak se vrátil do Evropy. Ta studia v Jeruzalémě mě ale tak zaujala, že jsem se po roce rozhodl přihlásit se na Kolegium Abrahama Geigera, o jehož existenci jsem věděl ještě předtím, než jsem z Ameriky odjel do Jeruzaléma. Byla to taková postupná osobní evoluce, určitě se to nestalo ze dne na den. A řešil jsem spoustu otázek týkajících se toho, zda je to skutečně ta správná cesta. I poté, co jsme začali studovat na kolegiu, nám bylo řečeno, že není jisté, že budeme také ordinovaní. Jde o postupný proces, každý si musí odpovědět na otázku, zda se skutečně hodí k tomu, aby se stal rabínem, zda je na správné cestě. Já jsem rád, že jsem na této cestě zůstal.
* LN Jaké jsou vaše plány pro nejbližší budoucnost?
Dostal jsem rabínské místo v Mnichově v liberální komunitě Beth Shalom, která mi zároveň umožnila, abych mohl jezdit na čtyři dny v měsíci do Prahy. Takže budu zřejmě trávit jeden šabat v měsíci v Praze.
