* LN Z Ameriky jste odjel, zrovna když se tam schylovalo k nejzajímavější práci zpravodaje, prezidentským volbám. Proč?
Opustit Spojené státy pro mě bylo bolestné. Má práce tam nebyla jen o politice, je to hlavně země s úžasnými lidmi a fantastickou přírodou. Ale Bára Tachecí mě zmákla ještě rychleji než Radiožurnál. Když se stala ředitelkou, bral jsem to, jako by se to „moje dítě“ dobře vdalo, že už můžu na manažerskou penzi. Najednou se paradoxně vracím tam, kde mi to dost pobořili. Ale bylo jasné, že minimálně za dobu, kdy jsem byl v Americe, byl Radiožurnál těhotný změnou.
* LN Jaký teď bude váš úkol?
Nebudu měnit formát, klobouk dolů před tím, jak ho Bára nastavila. Důležitý je teď obsah a aby vše dobře organizačně šlapalo. To budu dělat rád. Ale lákají mě přesahy, nové příležitosti. Rád bych navázal na své dřívější projekty pro digitální vysílání. Pokud bude zájem, mám plnou hlavu multimediálních projektů, hlavně na propojení rozhlasového zpravodajství s internetovým. Či spolupráce s televizí.
* LN Čím vás Barbora Tachecí přesvědčila, abyste práci s ní vzal?
Hlavně sama sebou. Jakkoliv může být Barbora kontroverzní ve svých vystupováních, je férová a je velká profesionálka. Takovou změnu mohl provést na stanici Českého rozhlasu jen někdo zvenčí. Barboru znám už z doby, kdy se mnou začínala pracovat v rozhlasu jako elévka zahraničních zpráv. Když bývala ředitelkou programu na Frekvenci 1, vedli jsme debaty o naší profesi. Už tehdy si posteskla, že by se ráda do médií veřejné služby vrátila a dělala do větší hloubky zpravodajství a publicistiku. Nejde jí o kariéru, ale o rádio.
* LN Do jaké míry jste se podílel na utváření nového Radiožurnálu?
Barbora se mnou konzultovala v mailech svůj projekt. Měl jsem k tomu jen nějaké připomínky. Ale je to zcela její dílo.
* LN Budete tedy spoluzodpovídat za obsah, který jste nevytvořil.
Obsah se nově neutvářel, ten je ve zpravodajském rádiu každý den jiný. Nebudu mít na starosti hudbu, ta už je dobře nastavena, Barboře se podařilo přivést hudebního dramaturga Radka Sedláčka, jehož jsem předtím marně přemlouval i já. Na něco jsou zkrátka ženy lepší. Já budu mít na starosti hlavně organizaci a zpravodajství a publicistiku. Nové programové schéma navíc poskytuje příležitosti k dalšímu rozvoji. To, že už nejsou bloky pořadů, umožňuje třeba zařazovat aktuality i krátké specializované rubriky. Narážíme ale na ekonomické možnosti. Podle peněz, které platíme regionům, vidím, že jsme jen od nich už odebrali až o šedesát procent příspěvků víc než dřív. Analytickou publicistiku teď pokrývá víc Rádio Česko a Šestka, ve prospěch aktuálního zpravodajství na Radiožurnálu. Princip „teď a tady“ opravdu funguje.
* LN Kvalita se podle vás nesnížila?
Nic se nemění na tom, že musíme být seriózní a nestranní. Zdokonaluje se ale forma. Tam, kde jsem jako zpravodaj vysílal jeden čtyřminutový vstup, jsou teď dva dvouminutové. Naučí vás to proškrtávat na tresť to méně podstatné. Je to rozhlasovější. Pokud v dnešní klipové době chceme, aby od nás posluchači informace brali, musíme se vyjadřovat pregnantněji, stručněji.
* LN Nenutí to ale až příliš zjednodušovat?
Dvě minuty na příspěvek problém nejsou, spíš jde o přesnost v anoncích na zprávy a dalších nových útvarech, kdy se vyjadřujeme jednou větou. Občas chyba nastala, ale brousíme to, editoři to hlídají. Ale hlavní přínos nové formy je, že z našich redaktorů vyzařuje zájem, informace i analýzy prezentují s chutí a přátelskou otevřeností k posluchačům. Není to nic jiného, než co známe ze CNN, NBC nebo BBC. Konečně je Radiožurnál modernější a otvírá tak prostor pro další posluchače, které zajímá zpravodajství a publicistika, ale předchozí forma se jim zdála strnulá.
* LN Vy jste dlouhá léta Radiožurnál vedl. Proč jste ho neměnil už dřív, ne tak razantně jako dnes?
S formátem, který jsem zavedl v 90. letech, jsme porazili Frekvenci 1 a Rádio Alfa a byli jsme nejposlouchanější stanicí. Tehdy jsme rozvolnili bloky pořadů, ubrali hudby a přidali zpravodajských vstupů. Frekvence 1 a Rádio Impuls se ale postupně několikrát změnily. Měly lepší příležitosti, aby rychleji reagovaly na změny ve společnosti. Navíc Radiožurnál býval jedinou stanicí Českého rozhlasu založenou na zpravodajství. V roce 2005 jsme spustili Rádio Česko, to jde dál k plně zpravodajsko-publicistickému formátu. Radiožurnálu by to mělo otevřít další příležitosti. Bude přístupnější širšímu spektru posluchačů. Doba a vnímání rozhlasu se ale stále mění.
* LN Jak?
Od revoluce a pak rozdělení republiky je patrný odklon od zájmu o zpravodajství. Před rokem 1989 lidé pořád viděli Husáka a sjezdy, a na politiku rezignovali. Po revoluci najednou mělo zpravodajství hody. Politika a tehdejší převratné společenské události lidem měnily život a kariéry. To postupně ustalo. Teď když zemi nehrozí, že se vrátí komunistický režim nebo nastoupí vojenská junta, zajímají zas lidi víc oddychové a zábavnější formáty. V devadesátých letech začínalo Rádio Alfa se sloganem „Vaše zpravodajské rádio“. To už dnes nějaké soukromé rádio stěží udělá.
* LN Jak se víc zpravodajských vstupů odrazilo na chodu týmu?
Radiožurnál je teď kouzelný guláš, lidé jsou zpřeházení na svých postech, ještě často ani nevědí, za kolik to dělají, ale málokomu to myslím vadí. Reportér domácí redakce dělá editora, jiný je v náboženském vysílání, zprávařka připravuje počasí, do domácího zase přešli lidé odjinud. Při prvních sumarizacích protokolů vysílání vychází mnohem víc zpravodajských příspěvků, ale asi to bude stát víc. Problém je třeba v tom, že když se vysílá tolik aktuálních vstupů naživo, není moc co reprízovat. Není pak „krmivo“ na noc, kdy by se měly dávat reprízy. A to vyžaduje další vstupy.
* LN Budete tedy přijímat víc lidí?
Nejde to. Musíme se vejít do schváleného počtu, který v rámci hospodaření rozhlasu máme. Chceme se ale opřít o další externisty a víc příspěvků z regionů.
* LN Není výsledek míň kvalitní, když stejně lidí pracuje víc?
V Radiožurnálu je také zvýšená kontrola. Dřív jsme měli editory jen na hlavní vysílací čas, na ráno, dopoledne a odpoledne, teď je tu editorská služba čtyřiadvacet hodin denně. Zprávaři si připravují relace sami, ale dostávají k tomu už profesionálně připravené prefabrikáty od odborných redaktorů domácí i zahraniční redakce. Podobné je to s moderovaným zpravodajským vysíláním. Koncepci a priority denního vysílání určují editoři.
* LN Když sledujete veřejnou debatu o změně Radiožurnálu, zvládá ji Barbora Tachecí, daří se jí změnu lidem vysvětlit?
Dost mě překvapilo, jaká se strhla mediální lavina. Sešlo se toho víc. Změny ve formátu Radiožurnálu nastaly na Nový rok, což je okurkové období. Novináři se toho proto v dobrém i ve špatném chytli. Navíc přestup aktivní manažerky ze soukromého média do veřejnoprávního sektoru je asi bezprecedentní, to je šťavnaté sousto. No a samotná Barbora Tachecí, známá z televize, je mediálně atraktivní, ať by šla kamkoliv. Mně se Bářin styl líbí. Kdyby nebyla taková, těžko by se jí podařilo tak rychle a přesvědčivě změny provést. Mimochodem sám jsem se při budování Radiožurnálu kdysi nevyhnul zaměstnaneckým peticím, které šly až na Radu ČRo.
***
Polovina posluchačů si novinek nevšimla Lednová změna vysílání Radiožurnálu vyvolala spíše pozitivní ohlasy. Ukazuje to čerstvý výzkum, který pro Český rozhlas provádí agentura STEM/MARK. První vlna čítá dvě stě respondentů, dohromady má výzkum přes 1400 rozhovorů. „Zajímavé je, že přes 50 procent posluchačů změnu nezaregistrovalo,“ poukazuje Alexandr Pícha. Doplňuje, že v prosté odpovědi „ne“ může být obsaženo i to, že lidé neslyší změnu, která by jim vadila. V dalších otázkách 88 % posluchačů uvedlo, že se jim teď vysílání líbí nebo spíše líbí. Čtyřem procentům se nelíbí a osmi procentům se spíše nelíbí.
lidovky.cz Celý rozhovor naleznete na www.lidovky.cz/media
